„Vy taky chodíte taky k panu docentovi? On je prostě úžasný...“ vzdychne doktorka. „A navíc, holčičko, kromě toho, že je to krásný muž, je to jeden z nejlepších zubařů v Praze..." obrací se ke Kačence...
Když jsem sledoval tu ochotu prostých lidí k vlastní porobě, přemýšlel jsem nad hranicemi, kam až by obě strany – ta vládnoucí a ta ovládaná – byly ochotny a schopny zajít.
Probudil jsem se na zemi, respektive na lehátku spleteném z nějakých větví a vystlaném senem, v podivné chatrči bez oken, jen s pestrobarevnými závěsy přes otvory ve zdi a s dveřmi sbitými ze sukovitých prken.
Zakuklenec na monitoru se obezřetně rozhlížel po bankovní hale. V okamžiku, kdy se zdálo, že je tam nejmíň lidí, rozhodně nakráčel k jedné z pokladních přepážek.
Nastartoval jsem elektrocentrálu a začal vyrábět. V tu chvíli jakoby se domek zarazil. Když se ale moje tvůrčí činnost zjevně netýkala jeho, zaradoval se.
