Vesmír mě vzal za flígr, otočil se mnou a jemně kopnul do zadku, takže jsem se ocitl v údolí, kde jsem nikdy v životě ještě nebyl, ačkoli je to od Prahy jen přes kopec.
V těle se cosi přeskupilo, něco je jinak. Možná si část mé existence sestávající z nekonečně složité nehmotné části a jak se ukázalo i podobně mnohotvárného hmotného nositele, na něco vzpomněla.
„Tak to nechápu, jak jsi na ně mohla zapomenout? To jsi sbalila nějak nedbale...“ pravil tuhle M., když zjistil, že jsem na dovolenou na horách zapomněla přibalit JEHO kapky proti JEHO chrápání.
