„Tebe si domů nikdy nenastěhuju, ty blbá psychopatko, myslíš, že jsem sebevrah?“ „Lásko, my máme fakt něco vzácnýho.“ „Běž do hajzlu a nevolej mi, stejně to nevezmu!“ Nic z toho se nás netýká.
K masážím tedy přibyl sex za peníze. „Nikdy jsme ale nenabízely nic jiného než masáž. To nám dává možnost sex s klientem odmítnout, když se nám nelíbí, nebo když se nechová dobře.“
Úspěch nutně neznamená štěstí, přičemž právě pocit štěstí je tím měřítkem, podle kterého lidé určují, jestli mají úspěšný život. I bezdomovec může být se svým životem spokojený.
Zaslechl za sebou slabé vrnění. Ohlédl se. Asi padesát metrů od něho jela na elektrickém vozíčku nějaká žena. Ustoupil dva kroky ke kraji, aby mohla projet. Ani si jí pořádně nevšiml.
Rodilá Holanďanka, jejíž kořeny sahaly do Ghany, svou práci milovala, protože, jak říkala, jí bílí muži voní. I když prý každý trochu jinak. Tvrdila, že rozezná Angličany od Irů...
Teď je úplně jiná generace muzikantů. Jsou vzdělaní, umějí hrát a umějí se přizpůsobit. Ale dřív měli svůj názor. Víc do toho dávali své srdce. To je něco, co se nikdy nikdo nenaučí.
Tahle schopnost improvizace mu zůstala až dodnes. V nepřehledných a nenadálých situacích se cítil jako ryba ve vodě a pořád má pocit, jakoby sám na sebe shlížel a byl zvědavý, jak zareaguje.
Muži mohou propotácet život v odporných zaměstnáních, kde se nechají tak dlouho ponižovat a mučit, až duševně ochrnou, pořídí si hypotéku, a po nocích pak polezou na své odbarvené manželky.
Hlavně neplavej daleko, ještě to neumíš… Kde máš kruh? Jak to, nevzal? Na co jsi myslel? Nic takovýho jsem neříkala. No tak budeš plavat bez kruhu… Neplácej tak těma rukama, hned se unavíš...
Manuela tak dělala vše ostatní: byla recepční, pokojská, číšnice a po večerech i prostitutka. Své řemeslo vykonávala stejně, jako zametala podlahu nebo roznášela pití: netečně, monotónně, pomalu.
