Z Pavlíny se vyklubala milovnice sexu. Když byla ještě hodně mladá, měla z přímého kontaktu s muži strach a nastoupila proto jako svlékající se tanečnice do Peep show.
„Tebe si domů nikdy nenastěhuju, ty blbá psychopatko, myslíš, že jsem sebevrah?“ „Lásko, my máme fakt něco vzácnýho.“ „Běž do hajzlu a nevolej mi, stejně to nevezmu!“ Nic z toho se nás netýká.
Nervozita vypnula slinné žlázy, takže si olízl rty a všiml si, jak další algoritmus porovnává vzpomínky na podobné situace a hledá nejvýhodnější řešení. Jako vždycky a ve všem.
Panebože, můj nejoblíbenější výmysle. Oslovuju tě, protože nevím, komu za tu bouračku poděkovat. Ještě chvíli a nejspíš bych se z toho wertherovského utrpení pozvracel.
Sergej Petrovič přijel na návštěvu do Čech. Příjemná zemička, pomyslel si a rozhodl se zůstat. Postavil zámek a usmyslel si přikoupit sousední chalupu se zahradou. Sergej Petrovič rád voněl k růžím.
Když vás o svezení požádají tři závodníci ve věku 6 až 8 let, nemáte šanci. Samozřejmě, nikdo z nich nevlastní papíry a ten nejmenší si nejdřív musel dojít i pro boty.
K masážím tedy přibyl sex za peníze. „Nikdy jsme ale nenabízely nic jiného než masáž. To nám dává možnost sex s klientem odmítnout, když se nám nelíbí, nebo když se nechová dobře.“
Úspěch nutně neznamená štěstí, přičemž právě pocit štěstí je tím měřítkem, podle kterého lidé určují, jestli mají úspěšný život. I bezdomovec může být se svým životem spokojený.
Zaslechl za sebou slabé vrnění. Ohlédl se. Asi padesát metrů od něho jela na elektrickém vozíčku nějaká žena. Ustoupil dva kroky ke kraji, aby mohla projet. Ani si jí pořádně nevšiml.
Rozhlédl jsem se po neznámém velkém světě, chvíli poslouchal zvuky rostlin a zvířat a pak se dal do běhu a běžel. Protože zůstávat sám uprostřed směrů je špatné a kdo se zastaví, zemře.
