Kdybych týpka, jako je Adrian Mole, potkal ve skutečnosti, nejspíš bych se mu posmíval, možná bych ho ignoroval, ale docela jistě bych ho nesnášel. Protivnej ufňukanec, který svým pedantstvím dohání lidi k šílenství.
Záhada skrytá v kostech, labyrint ordinací, ozdravné setkání s realitou i zrychlující budoucnost léků z plazmy. Alice Onderková z Klubu pacientů mnohočetný myelom vás provede krajinou únavy, naděje – a nekonečné proměnlivosti. Publikujeme k Národnímu dni mnohočetného myelomu 30. března.
Kdo někdy zavítal na tuto akci, ocitl se ve světě kožených vest s nášivkami, tisíců motorek upravených na tisíc způsobů, vůně grilovaného masa, hlasité muziky a odvážných jezdců předvádějících dechberoucí kousky.
Neklidná krev. Nevypočitatelný dostih genů. A dobře předpovězená molekula, na niž svět čekal půl století. Podivuhodný příběh objevitele von Willebrandovy choroby mezi lázeňskou saunou, laboratoří a příliš vzdálenou budoucností.
Občas přepínám kanály a narazím na Kmotra nebo Kmotra II. Řeknu si: Nechám si pět minut. Coppola je natočil tak krásně, že u toho nakonec vydržím celý film.
Když jsem utíkal z Československa, uvědomoval jsem si, že rodinu třeba už nikdy neuvidím, ale připouštět jsem si to nemohl. Musel jsem se dívat dopředu. Stýskalo se mi, ale nemohl jsem plakat.
Odlepila svoje zpocené břicho od jeho zpoceného břicha, které by klidně mohlo patřit mně, šla k vousáčovi a pak, aspoň to tak vypadalo, nahlas mu přede všemi odvyprávěla, co zjistila.
„Promiň, kamaráde, já jen zaznamenávám události,“ řekl fotograf chroptícímu vojákovi s prostřeleným hrudníkem. Soustředěně hledal nejlepší úhel a pak zmáčkl spoušť.
A tam, na jeho břehu, bylo skutečně místo, odkud zřejmě pocházel ten mužík. Přes provaz natažený mezi kmeny stromů visel igelit a na něm další igelit, na něm nějaké hadry, staré nafukovací lehátko, kus plechu a linolea...
