Otevřené zápisky výstředního a dnes už pohádkově úspěšného muže s utajenou identitou, který se rozhodl podělit o svůj životní příběh. Proč? To je pro nás pořád záhada.
Vlastně nebyla tak stará a tak moc šedivá. Určitě mladší než matka, zuby měla všechny a jen málo obroušené. Při chůzi se držela rovně, jako by jí tělem až do hlavy procházel prut.
Světlana sem přijela sem z Itálie, kam se přesunula ze Švýcarska, z destinace, která následovala po Španělsku, kam přišla z Portugalska. Svou kariéru ovšem začínala ve Finsku.
Teď už jde jen o to, jak mu to říct, aby z toho nebyla moc velká scéna. Ale, sakra, snad má taky právo strávit víkend podle svého. Po všech těch dnech, kdy pracuje a ještě kmitá v domácnosti.
Opravdu jsem po chvíli zaznamenal, že ke mně kráčí nějaká postava, ale právě jsem řešil něco v mobilu, takže jsem ani pořádně nezvedl hlavu. Jen jsem ucítil, jak si vedle mě někdo sedl.
Začalo to tím, že si koupil kabriolet. S modrou metalízou. Pak přestal nosit ta úděsná, vytahaná trička s obrázky dávno zaniklých metalových skupin, ve kterých vypadal jako zastydlý puberťák.
Leželi na zádech a dívali se na noční oblohu. „Třeba ve vesmíru vážně nejsme sami,“ začal Manu. „To by bylo fakt hezký,“ vzdychla Patteny. Zlaté vlasy jí kolem hlavy vířily jak bouřka.
Chce z něj něco vydolovat. Probudit ho prokristapána do reality, ale zatím se k němu tiskne jako koťátko k velkému bílému tvorovi s klíčema od paláce plného kočičího žrádla.
„Zvítězí ten, kdo zahraje nejúčinnější akord,“ navrhla Isabella, majitelka nejvyhlášenějších bordelů v celé Andalusii. Carlosovi soupeři rozezvučeli kytary a ženy ze sebe strhaly šaty.
„Jednou vás všechny zabiju!“ zařval na ně, na ten blátivý plácek, na kluky, co se teď po jeho ranách váleli po zemi a skučeli, na celou tu krajinu plnou komárů, smradů a lidí – a pak si jí všiml.
