Odlétl nahoru nad řeku a díval se na sebe z ptačího těla. Lodě, horda cizinců, určených ke strachu nebo zabití, opodál nahá žena, pořád s kusem masa v ruce a puse, tohle se děje jemu?
„Jsem rád, že jsem vás našel,“ pronesl spíš k sobě než k čekajícímu hloučku, „uděláte všechno, co budu chtít“. Slovům nikdo nerozuměl, ale na tom nezáleželo. Kromě několika dětí se nikdo nezasmál.
Stál tam polonahý, jeho žena kompletně naostro a čekali, jestli odněkud přiletí oštěp nebo sekyra. Nebo si s nimi pohrají na cizokrajný způsob, výstřední a krajně bolestivý.
Čím je malá potřeba do umyvadla pro muže tak lákavá? Na prvním místě je pohodlnost. Rozepnutí zipu u kalhot a vykonání potřeby je otázkou velice krátké doby bez hrozby znečištění okolí.
Zavolala kolem poledne. „Haló?“ ohlásil jsem se. Mlčela. Už vystřízlivěla a nejspíš zažívala trapný pocit známý všem opilcům a hysterkám při vzpomínkách na předchozí záchvaty upřímnosti.
„Tak jsou tady,“ řekla a pevně mu stiskla ruku. „Jo,“ vydechl s pohledem na rostoucí figury v nízkých loďkách. Už rozeznával tváře mužů a žen, snědší a užší než jeho.
„A kdy a kde by ten konkurs byl?“ chtěla vědět Petra, která si navzdory své divoké minulosti nějak nechtěla uvědomit, že mluví s vyfetlem poháněným jediným záměrem.
„Tady to teda žije,“ řekla. Proplétali jsme se k baru mozaikou pachů. Nebylo těžké je přečíst i pod parfémy, většinou šlo o základní pudy. Hudba byla moc hlasitá a poněkud tupá.
Tady bych problém neviděl. Problém vidím v hlavách těch, kteří jim to tam hodí. Jde o blíže nespecifikovanou a nevyzpytatelnou lidskou masu, kdy hloupost většiny vykupuje utrpení menšiny.
Fotka přes celou stranu a zoufalství nad úmrtním Největšího soudruha ever. Nejdříve komouši páchali sebevraždy nad smrtí Stalina, o týden později si rvaly vlasy, že nás opustil soudruh Gottwald.
