Po dalším bodnutí následovalo divoké mrskání ocasem, hladina zpěnila a do hnědavého límce bublin se vynořila lidská hlava a pak i tělo. Zvíře u dna to zjevně dostalo do srdce.
Bývalá zdravotní sestřička Petra, která mi sem jezdí dávat masáže, dokáže vtipně obměňovat své postupy i hadry. Takže mám vždycky pocit, jako by se objevila nová žena.
Pozor! Blíží se úchylný miliardář se sklepem plným zvířecích vnitřností naložených ve formaldehydu. Nebo hůř: někdo ze spolků Chlapské kruhy, Žij svou mužnost a podobných kravin.
Kde tehdy dřepěla Julie? Pravděpodobně chodila na večírky s dalšími nadějnými absolventy VŠE, souložila jako o život a v měsíčních nocích ještě tančila s toulavými psy.
„Nemám strach,“ zkusil zalhat a zaznamenal souhlasné zamručení.
Tak takhle se to dělá, dobře: „Nemám strach,“ zopakoval silnějším hlasem, zamračil se a s čvachtnutím zarazil oštěp do bláta.
„Vrať se,“ požádala ho žena vážným hlasem, když ještě před svítáním odcházel. Do šera, vlhka, ukopnutých palců. A mnohem horších věcí, takže to myslela velmi vážně.
Vyrazte do lesa v noci – najdete ty nejzdravější, nejčipernější a nejsilnější houby. Stačí přestat spoléhat jen na zrak a probudit starší a spolehlivější smysly.
Zpřelámané lidské nožičky napůl zaražené do měkké hlíny. Tělíčko s vyrýsovanými svaly a miniaturními prsními bradavkami mělo v břišní krajině smrtelnou trhlinu.
Stáhl jí z beder kožešinu a nechal ji spadnout k zemi. Překročila ji. A další sklouzla z ramen. Konečně si její tělo mohl podrobně prohlédnout a ujasnit si, co vlastně získal.
Unavení a celodenně rozespalí po žranici a chlastačce už ho nechtěli zabít, vůbec ne. Zatím ne. Vlastně je to docela lovec, ne? Tolik masa, ne? A bude další, ne?
