„Nemám strach,“ zkusil zalhat a zaznamenal souhlasné zamručení.
Tak takhle se to dělá, dobře: „Nemám strach,“ zopakoval silnějším hlasem, zamračil se a s čvachtnutím zarazil oštěp do bláta.
„Vrať se,“ požádala ho žena vážným hlasem, když ještě před svítáním odcházel. Do šera, vlhka, ukopnutých palců. A mnohem horších věcí, takže to myslela velmi vážně.
Vyrazte do lesa v noci – najdete ty nejzdravější, nejčipernější a nejsilnější houby. Stačí přestat spoléhat jen na zrak a probudit starší a spolehlivější smysly.
Zpřelámané lidské nožičky napůl zaražené do měkké hlíny. Tělíčko s vyrýsovanými svaly a miniaturními prsními bradavkami mělo v břišní krajině smrtelnou trhlinu.
Stáhl jí z beder kožešinu a nechal ji spadnout k zemi. Překročila ji. A další sklouzla z ramen. Konečně si její tělo mohl podrobně prohlédnout a ujasnit si, co vlastně získal.
Unavení a celodenně rozespalí po žranici a chlastačce už ho nechtěli zabít, vůbec ne. Zatím ne. Vlastně je to docela lovec, ne? Tolik masa, ne? A bude další, ne?
V nepřestávajícím mužském řevu zaniklo několik vzdychnutí zklamaných žen, které se v duchu musely rozloučit s tělem vítěze. Ani jemu nebude stačit jen tak si ukázat.
Přišla k němu, zakrvavenému a tukem umaštěnému tvorovi a vzala ho za zadek. „Budeme potřebovat vodu a větvičku s jemným jehličím,“ řekla a stiskla mu půlku. „Tak jdeme.“
Úvod do pravěkých obřadů zhusta končících pozoruhodnou sexuální činností s dalekosáhlými důsledky pro následující děj. Pokud je vám méně než 15, běžte ve vlastním zájmu spát.
„Zabil by mě, ale dnes jsem já zabil jeho,“ řekl docela potichu a položil mu k nohám zakrvácený, chlupatý a nepředstavitelně vzácný balík. Lovec se chvíli střídavě díval na kůži a na něj a pak...
