Opatrně se postavil, aby měl dost pružnosti k hodu – jenže ve chvíli, kdy se zaklonil, aby dal ostří dostatečnou rychlost, dole vybuchla událost, která nakonec určila celý jeho krátký život.
Všiml si, že je mnohem mladší než vypadá z dálky. To ty šedivý vlasy. Chvíli se na něj dívala svýma liščíma očima a pak řekla, že ho zabijou. „Když nepřineseš zvíře, zabijou tě.“
„A co ta šedivka? Co se s ní stalo?“ dorážela se špatně potlačovanou netrpělivostí. „Pořád mluvíš jenom o tom klukovi, ale světě jsou i jiný lidi, jestli sis všim. Všechno není jenom o tobě.“
Už nebude patřit otci ani matce. Ženy se na něj budou dívat jinak, i ta jedna, která ho teď má v moci. Podivná žena se šedivýma vlasama, přitažlivou tváří a pohledem, co po sobě nechává jizvy.
Za něco takovýho by jiný otcové svý syny zmlátili a pak jim několik dní zakázali najíst a kdyby se o tom dozvěděli ostatní, dopadlo by to zle. Tohle se nesmí stát, jsou na to pravidla a zvyky.
Vlastně nebyla tak stará a tak moc šedivá. Určitě mladší než matka, zuby měla všechny a jen málo obroušené. Při chůzi se držela rovně, jako by jí tělem až do hlavy procházel prut.
Chce z něj něco vydolovat. Probudit ho prokristapána do reality, ale zatím se k němu tiskne jako koťátko k velkému bílému tvorovi s klíčema od paláce plného kočičího žrádla.
„Jednou vás všechny zabiju!“ zařval na ně, na ten blátivý plácek, na kluky, co se teď po jeho ranách váleli po zemi a skučeli, na celou tu krajinu plnou komárů, smradů a lidí – a pak si jí všiml.
Když jsme je chytali, prokousnutý prst a podrápané ruce dávaly tušit, že to budou i hodně divoká a nespoutaná zvířátka. Myslel jsem, že si zvyknou. Jaká domýšlivost ve mně vůči těmto tvorům.
„Ukaž mi jinou ženskou, která pro chlapa udělá něco takovýho. Něco tak příšernýho. Už seš konečně spokojenej?“ Myslela to smrtelně vážně. Gravitace jí prohlubovala vrásky a dodávala výraz mučednice.
