„Tak si představ, co si ti chlapi ke mně dovolej,“ postěžovala si zdravotní sestřička Petra a na ex do sebe hodila dvě deci vína, které i já cucám aspoň natřikrát.
Věříte na custom a originální přestavby? Sochař motorek Matěj Sysel z Gas&Oil Bespoke Motorcycles přesně ví, jak z krásné italky udělat hvězdu osmdesátek, časů zrození prvních endur.
Byla neúprosná jako vždycky: „Hlavně si nestěžuj. Za všechno si můžeš sám. Nesnáším chlapy, co si stěžujou. Tehdy cestou tou roklí k řece jsem žádný fňukání neslyšela. A tam šlo fakt do tuhýho.“
Pouštěl jsem paní středního věku, a když mi pohledem děkovala, zvedl jí vítr vlasy a odhalil plešatou hlavu. Paní se nadzvedla asi deset centimetrů nad zem a zbytek přechodu už jenom přeletěla.
„Podal mu ji jako nějaký zatracený žezlo,“ řekl jsem tedy Julii a všiml si, že se tváří stejně jako přihlížející členové kmene. Vzrušení se nedalo přehlédnout.
„Rozvažte ho,“ uslyšel hluboký hlas hlavního lovce a u kotníků mu něco zaškubalo. Zahýbal ztuhlýma nohama a pomalu se posadil.
„Ruce,“ doporučil mu stejný hlas.
Byla to tak nevýslovně obludná představa, že jedinou možnou odpovědí bylo ochrnutí všeho včetně myšlení. Když se ale všichni začali rozcházet, přál si, aby dostal aspoň pár kopanců.
„A co s ním teď?“ vykřikl někdo do ticha. Musel vědět, že všechny myslitelné možnosti povedou ke stejnému konci, ale měli by se na tom zase shodnout všichni. Protože nic nemůže být libovolné.
Chtěla přežít. Nemohla se postavit proti všem. Bylo by to nebezpečné a jejím úkolem bylo zbavovat sebe i svoje lidi nebezpečí. A tím nebezpečím byl teď on. Takhle si to srovnala ve své rozcuchané kebuli.
„Jsem ráda, že už jsem se tě konečně zbavila, ty ubožáku,“ zopakovala mi Julie prakticky při každém z přibližně desítky rozchodů, takže nebylo těžké si tu větu přesně zapamatovat.
