Cítil se připravený táhnout to dál dalších osm nebo devět hodin – ale s kým? Bylo už po půlnoci. Už dřív ten večer to zpackal s Helenou. Zvoral to s Terezou. Na Johanku hodil mokré konfety.
Nobody Listen v rapperské povídce: „No ty vole, miláčku!“ přihlásila se další návštěva, příliš extravagantní, než abych ji tu popisoval. A za chvíli další. Orloj žen z horních instagramových pater.
V Brně se nechala oddat i Božena Němcová z Bystrce (se slavnou spisovatelkou nemá nic společného), která si vzala akvarijního sumečka s latinským jménem Acanthodoras cataphractus.
Kirby a já jsme byli umělci. Nenechali jsme se sebou jen tak vláčet. Navzdory všemu jsme pořád byli opravdoví chlapi z masa a kostí, co platili ohněm a ocelí. Byli jsme jedni z posledních chlapů...
Táněčka svůj zájem o mně celé ty roky dobře skrývala. Všechna ta nesmělá, uspěchaná „ahoj“ a mávání v kanceláři – jen kamufláž pro hladovou, ladnou divokou kočku, která se skrývala uvnitř.
Přítel usedl k počítači a vyhledal profil oné černovlásky. Určitě ji znal. A znal ji dobře. Jestli se neplete, chodila s ním do třídy. Na základce. Simona. Jmenovala se Simona. Proto Sisi.
Sakra, manželství – ať už si to připustíte, nebo ne, každý něco kupuje, každý něco prodává – dohoda je uzavřena. Podepsali jste se pod to, udělali jste, co vám řekli; iluze a očekávání…
Do vyhledávače vyťukala její jméno. Hned první odkaz ji přesměroval na only fans. Tři dny zdarma, pak dvanáct dolarů za měsíc. Zaregistrovala se a začala projíždět její fotky.
Už od raného dospívání měl tendenci být konstantně v napětí, fungovat na vysoké neúprosné úrovni. V jeho mysli Willie fungoval tak efektivně, že byl rychlejší než samotný svět. Byl příliš rychlý, příliš dobře namazaný...
V pondělí v devět ráno se objevil Láďův člověk. Ten chlapík vypadal jako kreslená postavička – zamračenej týpek s vyholenou hlavou a tetováním. Ramena jako bizon a doutnající vztek. Neřekl ani slovo, jen se šíleně šklebil, obličej měl pokrytej bílým prachem.
