Budu lepším mužem, pokud… Znáte ty chvíle, kdy chcete svůj život plynoucí v zajetých kolejích nějak povýšit? Pokud ano, můžete začít s tím nejcennějším, co máte – se svým časem… Přestanu mrhat svým časem – tak zněla důležitá poučka pro můj příští život. Byl jsem zvědav na tu změnu. 

 

Přiměl mě k tomu jakýsi článek, který přinášel výroky, nad nimiž když jsem se zamyslel, pochopil jsem jejich pravdivost: Pokud utrácím hodně peněz, mohu jich pak vydělat víc, ale když utrácím čas, už nikdy ho zpátky nezískám; naučím se správně pojmenovat a využít svůj čas – spaní není ztrátou času, pokud mi pomáhá dostat se k vytýčenému cíli; využiju svůj čas k tomu, abych potkával vždy ty správné lidi na správných místech. Už chápete? Dosud bylo všechno blbě. Musím začít znovu, dokud je ještě čas. 

Nedávno jsem se u oběda potkal s chlapíkem, který byl neobyčejně chytrý. Poznal jsem to podle toho, jak se mi to během velké části oběda snažil všemi možnými prostředky vtlouct do hlavy a bez jakýchkoli skrupulí mě o své chytrosti vehementně přesvědčoval. Když jsme dojedli a rozloučili se, řekl jsem si sám pro sebe: „Mám já tohle vůbec, kurva, zapotřebí? Copak jsem se narodil proto, abych plkal s nějakým dementem u oběda?“ Příště když zasedl k mému stolu, jsem mu hned řekl, že s ním jíst nechci. Urazil se. Měl jsem z toho stažený žaludek. On ale odešel a mně se ulevilo. Ano, bylo to skvělé! Nemusím se bavit s lidmi, se kterými nechci. Už nikdy. Hned jsem to řekl také tomu nagelovanému fešákovi, který nastoupil k nám do práce. Kdo mohl tušit, že je to nový marketingový ředitel?
Závěr: Zcela nepochybně je svobodnou volbou každého, s kým se bude zahazovat (s kým bude trávit svůj čas), ale musí počítat s tím, že tato svoboda bude vykoupena určitým životním diskomfortem (někdy dost znatelným). 

Když se rozhodnete trávit čas s lidmi, kteří vás posílají špatnou cestou bez ohledu na to, jak jsou chytří, stejně si nakonec budete připadat jako neschopní a bude vás štvát, že jste jim podlehli. A pokud se vám nelíbí s nimi trávit čas, pak vás nic, co z nich vychází, nemůže uspokojit. To znamená, že jak váš, tak i jejich čas přichází vniveč. Bohužel totéž lze říci o některých lidech, s nimiž trávíme čas v osobním životě. Nedávno jsem se rozhodl ukončit jeden přátelský vztah. Ve skutečnosti v našem případě vlastně nikdy přátelství ani nezačalo. Čas, který jsem strávil s tímto „přítelem“, byl pro mě vždy stresující. Samozřejmě to platí i pro vztahy milenecké. 
Závěr: Když si z hlediska svého času projdete vztah s partnerkou, zděsíte se. Více než polovinu života věnujete věcem, které nechcete dělat, které vás nebaví nebo které nenávidíte. Jenže udělat se musí. Kašlu na to, rozvádět se nebudu… 

Není to nic nového. Každý psycholog, byznys kouč, personalista či každý odborník, který si chce zasloužit svoje peníze, vám najde ve vašem denním programu desítky minut, které prolelkujete. Pozor, není to lelkování, které je viditelné. Stačí, když místo práce hledáte na internetu nějaké veledůležité informace, jako třeba materiál, ze kterého je vyrobena brašna pro americké mariňáky, případně jak vypadá Pornoavatar. Zajisté si tím prohlubujete své vědomosti a zvyšujete úroveň obecného vzdělání, nicméně je to na úkor práce a vašich výkonů. Pochopitelně si to někde uvnitř odůvodníte tím, že si jen potřebujete na chvíli oddechnout. Jde o to, že tu práci, kterou neuděláte pro svého chlebodárce, musíte udělat jindy a obětujete tak tomu svůj čas. Takže s tím jsem skončil. Přijdu do kanclu a od první vteřiny se věnuju jen svým povinnostem. Přestávku si dávám, jen když jdu na malou, na oběd nebo do kuchyňky uvařit si čaj (kafe nepiju). Když jsem tento rytmus dodržel, velmi brzy jsem zjistil, že nemám co dělat. Naše vnímání povinností je podvědomě hodně benevolentní. Dostavilo se deprimující poznání, že v práci trávím ve skutečnosti mnohem víc času, než musím. 
Závěr: Nelze takto fázovat svůj čas. Za chvíli byste se dostali do divoké spirály, kdy byste hledali pro každou vteřinu svého života nějakou smysluplnou náplň. A to nikdo nezvládne – tedy s výjimkou Václava Klause. My, obyčejní lidé, musíme část svého času věnovat lelkování. Jinak bychom se zcvokli. 

 

Uvědomil jsem si, že jsem měl pojem čas zcela špatně definovaný. Například se říká, že pokud o víkendu neděláte nic jiného, než že koukáte na televizi s nohama na stole, plýtváte časem. Já mám podobný pocit jen tehdy, když dělám něco, co bych dělat neměl, a vím to až příliš dobře. Pokud se rozhodnu strávit čas hraním počítačových her nebo spaním, je to v pořádku, pokud jsem o tom přesvědčený a mám z toho dobrý pocit. Prostě jsem se to rozhodl udělat a měl jsem k tomu své důvody. Moji ženu může trefit šlak, když je doma nejvíc práce a já si jdu na zahradu procvičit pár golfových švihů. Nechápe, že jsem tím získal zpět duševní rovnováhu, kterou jsem pod tíhou domácích povinností pomalu ztrácel. Chápání času se vyostří, když procházíme krizí středního věku. Představa dne, kdy budeme muset umřít, je naléhavější a den smrti je blíž než den, kdy jsme se narodili. Z tohoto důvodu se tolik lidí upíná ke svému mládí. Mohou vydělat spoustu peněz a dosáhnout velkého úspěchu, ale mohou taky zažít pocit absolutní nenaplněnosti tím vším. Pochopil jsem, že hlavním cílem mé existence nejsou peníze nebo úspěch, kterých pro sebe dosáhnu. Spíše jde o to, jakou kvalitu chci dát času, který spotřebuju, a jestli mě to vše bude opravdu naplňovat.
Závěr: Nikdo z nás by neměl trávit čas v práci, kterou nenávidí, jen proto aby se jednoho dne probudil a zjistil, že to chce vlastně úplně jinak. Můžeme si přece vybrat, kde budeme pracovat. Argument, že bychom v období ekonomické krize práci měnit neměli, opravdu neobstojí. Pokud chcete dostat novou práci, vaše zaujetí a nasazení budou pro budoucího zaměstnavatele mnohem atraktivnější než vaše předchozí praxe a zkušenosti. A ekonomické krize taky netrvají věčně. A pokud se rozhodneme brát naši dosavadní špatnou práci jenom jako dočasnou (a to závisí právě na naší schopnosti správně čas pochopit), pomůže nám to těšit se na to nové, co přijde, a dodá energii pro hledání lepšího zaměstnání. 

Investuju do času. Zní to jako blbost? Nikoli. Moje rozhodnutí mít svůj čas pod absolutní kontrolou mi poskytuje mnohem více zajímavých příležitostí a probouzí mou kreativitu. Důvody jsou jednoduché. Když se rozhodnu trávit čas s lidmi a v organizacích, které se mi líbí, je i větší pravděpodobnost, že mi nabídnou pomoc nebo mě seznámí s projekty i s dalšími zajímavými lidmi, o kterých bych se jinak věbec nedozvěděl. Když se plně soustředím na práci, která mě baví, budu ji zároveň dělat i lépe a více si ji užívat. No a ostatní už přijde samo, ne? To, co jsem se naučil v posledních několika měsících, je jednoduché: Správné rozhodnutí, jak naložit se svým časem, má na můj spokojený život mnohem větší vliv než cokoli jiného.
Závěr: Při tom všem jsem si uvědomil, že mému snažení musí být okolí nakloněno. Investice do času je vysoce sobecká činnost, a když to ti druzí prokouknou, mohou vám to kazit. Co jiného závidíte druhým než peníze, majetek nebo to, že dělají, co chtějí, co je baví a co jim ještě vydělává. Ve výjimečných případech proto doporučuju svoji investici umně maskovat. 

Text: Jiří Roth
Foto: Lukas; Kelly; pixabay/pexels.com
Ikona: Mužská věc