Mám pocit, že lidé se z toho blahobytu už vážně úplně pomátli. Nejdřív OSN vydala seznam vhodných výrazů, které „narovnávají“ genderovou „nevyváženost“, a teď už jsou i u nás snahy, abychom nazývali některé osoby jinak, než jsme je dosud nazývali, takzvaně korektně. Hlavně se nikoho nedotknout. Vozíčkář je úplně normální člověk, jenom s handicapem. Takže když někde ve společnosti budeme chtít s někým pohovořit, budeme v neustálém stresu, abychom neřekli nějaký nekorektní výraz. Protože si dokážu docela dobře představit, že v naší práskačské společnosti se najdou ochotníci, kteří budou velice rádi donášet na – jak předpokládám už brzy zřízený – Úřad pro společenskou korektnost a provinivší se jedinci dostanou tučnou pokutu, aby se naučili „správně“ mluvit. Můj názor na tohle všechno je, že už brzy dostaneme všichni od „normálních jedinců se snědší pletí“ přes držku, stanou se z nás otroci a budeme sloužit těm, kterým je nějaká vyjadřovací korektnost u prdele a sledují jen vlastní prospěch. A víte co? Dobře nám tak.

Text: Petr Diviš