Do hospody si nosila pytlíky s vlastnoručně míchaným čajem a říkalo se jí Krišna.

Jednou večer jsme šli po náměstí v Liberci. Ukazováčkem mi kreslila do dlaně.

„Zkus podle toho uhodnout, na co myslím.“

„Hmmm…“

Najednou mě pustila a rychle se svlékla donaha. Sebral jsem oblečení ze země a zrudl, právě skončilo představení a lidé vycházeli
 z divadla. Ženy si tiskly prsty ke rtům, muži se ji snažili obléct do svých sak, ale ona se jim dívala do očí, uhýbala a opakovala: „Čeho se bojíte?“

Zatínal jsem zpocené ruce do prádla a čekal. Za pár dní mi dala kopačky. Samozřejmě.

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel

Foto: Mickael Gresset