„Já znamená rozvažování, vědomí vůbec, které má všeobecně platné poznatky o uchopitelných věcech,“ nadhodila topmodelka a nechala si od stylistky rozepnout podprsenku.
„Když já nevím,“ zčervenal fotograf aktů. Zahajoval třetí rok celibátu.
Z výtahu vystoupil bulvární novinář, vytáhl z uší sluchátka se Šostakovičem a zazvonil.
„Mám rozhovor s paní docentkou,“ oznámil asistentovi.
„Hned, příteli,“ zavolala modelka.
„Děkuji,“ řekl reportér, „jdu ještě vypomáhat do dětského domova.“
Pod okny zabrzdil růžový brouk exekutorů, protože fotograf v mládí opovrhoval jízdenkami. Na zrcátku se houpal růženec, a než muži vystoupili, sepjali v tichu ruce, zatímco Slunce bojovalo s depresí a chtělo se mu zhasnout.
Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach
Text: Dalibor Demel
Foto: unsplash.com/Beasty