„Stal jsem se smrtí, ničitelem světů!“ Tuhle větu z indického eposu Bhagavadgíta citoval 16. července 1945 chvíli po půl šesté ráno jaderný fyzik Robert Oppenheimer při pohledu na explozi první jaderné bomby v poušti s poetickým názvem Bílé písky (White Sands) poblíž města Alamogordo v Novém Mexiku. Šestého a devátého srpna pak americké bombardéry svrhly jaderné bomby pokřtěné Little Boy a Fat Man na Hirošimu a Nagasaki. Tolik reakce spolutvůrce první jaderné zbraně historie a fakta. V Číně narozený americký spisovatel John Hersey nabízí poněkud jiný pohled.

„Do vzduchu se zvedla gigantická mračna prachu, nebe ztemnělo… den se proměnil v noc… Zachvátila ho taková panika, že si ani nevzpomněl na přítele Macua pod troskami, a vyřítil se na ulici.“

John Hersey líčí vzájemně se proplétající osudy šesti přeživších lidí v Hirošimě v hodinách a dnech po útoku. Předkládá čtenáři kroniku života mezi doutnajícími troskami plnými radioaktivity, líčí lidskost v jejích nejhorších a nejlepších projevech, plnou příběhů nezměrné obětavosti, nesnesitelné bolesti a zármutku. V pozadí cítíme otázku, zda je vyhlazovací válka – i ta s dálkově ovládanými drony, vojenskými roboty a ohromující technickou a ekonomickou převahou – oprávněná, i když snad slouží spravedlivému účelu. Co když z ní vyplývající duchovní i hmotné zlo a vybičovaná nenávist obsahuje důsledky, které daleko převažují všechno dobré, co by vítězství mělo přinést? A lze vůbec konečné vítězství takto vybojovat? Budeme někdy schopni jasně odpovědět? Herseyova Hirošima do podobných úvah vnáší silný hlas lidí, kterých se taková událost bezprostředně týká. Obětem násilí tak autor daruje to, co ve statistikách ani filosofických úvahách obvykle nenajdete – konkrétní jméno, osud a tvář.

John Hersey se narodil v Tiencinu v Číně v roce 1914 a žil tam až do roku 1925, kdy se jeho rodina vrátila do USA. Studoval na Yaleově univerzitě a na univerzitě v Cambridgi, nějakou dobu působil jako sekretář Sinclaira Lewise a poté několik let pracoval jako novinář. Od roku 1947 se věnoval hlavně psaní beletrie. Získal Pulitzerovu cenu, vyučoval dvě desetiletí na Yaleově univerzitě a byl prezidentem Ligy autorů Ameriky a kancléřem Americké akademie umění a dopisů. John Hersey zemřel v roce 1993.

Během svého života se stranil veřejnosti, nepořádal čtení a své knihy nijak nepropagoval. Poskytl jen dva rozhovory: Byl jsem opravdu  především spisovatel, i proto jsem omezil svůj veřejný projev na médium, ve kterém jsem se cítil nejlépe, to znamená uchýlil jsem se spíše k psanému než mluvenému slovu. Reakce Alberta Einsteina na knihu Hirošima ho nejspíš potěšila: Věřím, že pan Hersey poskytl pravdivý obraz o děsivém účinku na lidské bytosti v moderní komunitě vystavené bezprecedentní destrukci dosažené explozí uprostřed jedné atomové bomby. A tento obrázek má důsledky pro budoucnost lidstva, která se musí hluboce týkat všech odpovědných mužů a žen. Našla se i odpověď – i když není jasné, jestli ji Hersey kdy odeslal. Jeden může stále pochybovat o přesnosti vzpomínek,” píše. „To nejlepší, co bylo napsáno o omylnosti svědků, je v románu Válka a mír, ve kterém Tolstoj popisuje i do jaké míry v uměleckém zájmu zkreslil průběh bitev. Jsem si jistý, že moje kniha musí být v Tolstého smyslu nepřesná, přesto jsem povinen říci, že během své žurnalistické dráhy jsem nikdy nenalezl lidi s živějšími obrazy, které by se byly otiskly v jejich myslích a já je jen zaznamenal.

K 75 výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki vydává v překladu Rudolfa Červenky nakladatelství LEDA

S využitím textů nakladatelství LEDA připravil Dalibor Demel

Repro obálky: LEDA

www.leda.cz