„Líza je po smrti,“ oznámil mi Harry. Nejdřív jsem zuřil, že se mi v rámci soukromých katastrof totálně podělalo auto. Na Moravu jsem tak musel vlakem.
„Před dvaadvaceti lety jsem se přistěhoval do manželčina domu. Dost jsem na něm makal, všechno kolem platil, vychoval syna z jejího prvního manželství i naši společnou dceru.
Do prdele. Tak je to tady. Díval jsem se z postele střešním oknem na oblohu, kdysi tam bývaly hvězdy. Teď jsem přes zaprášené žaluzie viděl akorát mraky, i když hvězdy se pochopitelně nikam neztratily, akorát se na ně díval někdo jinej někde jinde.
