Jouda měl Nánu moc rád a když z jejich městské maringotky odjela na víkend do vlastní venkovské vily, rozhodl se to dokázat.

„Upeču jí chleba,“ oznámil divoké plynové troubě, v níž Nána mnoho pokrmů proměnila v uhlí. Vypadl z formy zlatý, voňavý, se semínky a křupavou kůrkou. Jouda ho urychleně odvezl do vsi, kde Nána právě podléhala statistické náladě:

„Existujou i muži, kteří své ženy živí,“ podotkla, sotva se přezul, „ale k těm ty se, miláčku, neřadíš.“

Jouda nezaváhal a vybalil svůj bochník: „Vždyť jsem ti upek chleba, ty Náno!“ Na to Nána nenašla odpověď, takže prozatím všechno dobře dopadlo.

 

Text: Dalibor Demel

Foto: unsplash.com