Jedenadvacáté století už pomalu uzavírá první pětinu. A zatím se nezdá, že by chaos a sociální inženýrství století předcházejícího vystřídala éra klidnějšího vývoje – nemluvě o předvídatelnosti.
Vesmír mě vzal za flígr, otočil se mnou a jemně kopnul do zadku, takže jsem se ocitl v údolí, kde jsem nikdy v životě ještě nebyl, ačkoli je to od Prahy jen přes kopec.
V těle se cosi přeskupilo, něco je jinak. Možná si část mé existence sestávající z nekonečně složité nehmotné části a jak se ukázalo i podobně mnohotvárného hmotného nositele, na něco vzpomněla.
