Mám doma nádhernou ženu. Umí dělat správná gesta, a když je venku, posílá mi esemesky se smajlíky a jinými láskyplnými emotikony. Řeknu třeba: „Nemohla bys dneska vyzvednout děti z družiny?“ A ona odpoví: „Jistě, lásko, kolem půl třetí to určitě zvládnu. Mám ti cestou koupit krevety?“ K večeru udělá s dětmi úkoly a po dezertu spolu otevřeme láhev vína a povídáme si. „Vážně? No to je tedy věc!“ glosuje příhody z mého jednoduchého života. Občas se jemně milujeme a ona poděkuje a já taky. Potom své prázdné tělo přitiskne ke stěně, a zatímco si čtu, vydá se na cestu domů.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel