To bylo tenkrát, když jsem uznal, že moje žena je moře, a přestal k ní mluvit jako k lodi. Seděl jsem a čekal, až se vrátí z nákupu. „Už se na to fakt vykašlu,“ přišla rozčilená. Šlehla mě pohledem a chtěla vědět, kdy se sebou taky něco udělám. Jenže já už se nenechal nachytat. Zvedl jsem ji, postavil na židli a zazpíval pár nekompromisních slok jejím stehnům. Cvrnkla mě do čela a zadupala. Pak zaječela a já jí políbil loket. Tak takhle si žijem, moje žena a já. Za pár desítek let nám bude osmdesát a pořád nás to baví.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel