Poručík Kadečka se už poněkolikáté probíral záznamy ochranky, když do kamerové místnosti vstoupil kapitán Krúcaj. „Mátě něco?“ zeptal se československy. 
„Osmkrát jen za poslední měsíc.“ 
„A jste si istý, že je to on?“
Kadečka pokrčil rameny. „Je to jedna z možností.“ Odložil záznamy a vytáhl mapu. „Všechny banky a směnárny udělané za poslední tři měsíce leží v této oblasti. Tahle banka tvoří pomyslný střed. Nevím, co plánuje, ale nikdo nejde do banky osmkrát za měsíc vybírat peníze k pokladní přepážce. Jednodušší je přece vybrat hotovost z bankomatu. To nedává smysl.“

Muži se odmlčeli a sledovali na monitorech záznamy z kamer.
„A stě jak pripravený?“
„Mám tu tři své muže a šest mužů z jednotky rychlého nasazení.“
Kadečka zamlčel, že tahle parta už vartuje u banky čtvrtý den a že dnešek je poslední, kdy může mít kluky z rychlého nasazení k dispozici. 
„To je on,“ ozval se ze židle člen ochranky do té doby pouze sledující monitory. Zapíchl prst do jednoho z nich, kde se dost nápadně pohyboval jakýsi muž.
„To má byť on?“
„Váhavá chůze, nápadné obhlížení pokladních přepážek, kapuca a na nose rouška.“
„Roušku má dněs každý Kadečka.“
Kadečka pomalu přiložil k tváři vysílačku. „Nejvyšší pohotovost.“ Šumivý hlas ve vysílačce zopakoval příkaz.

Zakuklenec na monitoru se obezřetně rozhlížel po bankovní hale. V okamžiku, kdy se zdálo, že je tam nejmíň lidí, rozhodně nakráčel k jedné z pokladních přepážek. Strčil ruku do kapsy a vytáhl z ní několikrát přeložený lístek. Pokladní se podívala tázavě na muže a pomalu začala lístek rozkládat.
„Akce!“ zavelel Kadečka.
Během vteřiny byli v hale čtyři ozbrojenci, další dva jistili vchod. Dva muži se samopaly donutili s řevem muže u přepážky lehnout na zem a spoutali mu ruce. Dva přihlížející detektivové muže zvedli z podlahy a odváděli do kamerové místnosti za Kadečkou. Třetí si vzal od pokladní lístek a následoval je. Chlapci z rychlého nasazení se spakovali a odjeli na útvar. Celé to trvalo dvě minuty a nebýt řevu zasahujících policistů vznášejícím se stále ještě ve vzduchu, nikdo by nepoznal, že se tu něco odehrálo.

Kadečka mlčky pozoroval vyděšeného muže se staženou kapucou a bez roušky. Obyčejný kluk, tak osmadvacet, docela pohledný. Detektiv podával Kadečkovi usvědčující důkaz. Lístek, který podezřelý předal pokladní. Všechna přepadení za posledního čtvrt roku probíhala stejně. Přišel zamaskovaný muž, předal pokladní nebo pokladnímu pokyny na lístku, když si je přečetl/přečetla, ukázal zbraň a podal přes okýnko tašku. Stačilo mu to, co bylo v pokladně, i tak to bývalo několik desítek tisíc korun. Celá akce proběhla bez povšimnutí ostatních návštěvníků banky během několika minut. Proto byl tenhle fantom takřka nepolapitelný. Až dnes.
Kadečka pomalu rozbalil lístek zabavený pokladní. Krúcaj mu přes rameno četl: Jste moc krásná. Mohl bych Vás pozvat na procházku? 

Text: Jiří Roth; Foto: Maxim Hopman/unsplash.com