Čekal jsem v papírových trenkách na kolonoskopické vyšetření, bál se bolesti a měl porozchodovou depresi. Dva dny jsem nepromluvil a nejedl.
„Chcete injekci?“ nabídla sestra.
„A rozveselí mě?“ zaváhal jsem se vzpomínkou na tu loňskou při gastroskopii.
„Spíš otupí.“
„Tak jo.“
Přišel doktor a já dostal svůj koktejl. Neotupil mě, ale rozveselil. Po bujaré kolonoskopii mě odvezli na dospání, jako tehdy po gastroskopii. Rozjařenost sílila. Stejně jako po gastroskopii jsem napsal sms několika expřítelkyním. Jedna se chytla. Jako po gastroskopii. Rozešli jsme se týden před kolonoskopií.
Čeká mě ještě bronchoskopie, ale to už budu chtít narkózu – nebo úplně čistou hlavu.

Text: Dalibor Demel

Foto: Diana Polekhina na Unsplash

(Věnováno MUDr. Janu Březinovi z IKEM a všem lékařům s přístupem k analgosedaci.)