Kterak jsem tuhle monitorovala ryze mužskou interakci ze zadního sedadla taxíku, aniž bych sebeméně zapojila své mediátorské schopnosti a nestala se zbytečně rušivým elementem této nesmírně poutavé konverzace:

„Seš kočka?“ zeptá se mého manžela chlapecky vyhlížející řidič taxíku, vedle kterého se M před chvílí usadil.

„Prosím?“

„Seš kočka? Pěkná, bílá…?“

Můj muž začíná být evidentně lehce nesvůj.

„Vy jste se mě ptal, jestli jsem kočka? Rozuměl jsem správně?“

„Ano, pane! Seš kočka? Pěkná, bílá, ještě dítě…našel jsem u popolnic.“

„Jo tak, jestli jako chci kočku! Ne, nechci, nezlobte se, my máme psa, ten by ji hned sežral.“

„Škoda. Můj domácí nechce, abych měl kočka, ale já ji nechci zase vyhodit k popolnicím…“

„Odkud jste?“ ptá se zvědavě M.

„Z Kyrgyzstánu. To pět tisíc kilometrů asi.“

„Vy jste sem jel pět tisíc kilometrů, abyste tu mohl dělat taxikáře?“ ptá se nevěřícně můj manžel, kterému zabere autem cesta do práce denně přesně 10 minut tam i zpět.

„Ano, ano. Já nejdřív na jatkách ve Vlašimi, ale bydlel jsem v Benešov. Krásný v Benešově, super!“ zasní se mladý Kyrgyz.

„V Benešově super, aha. A jak se vám líbí tady taxikařit?“

„Tady super! Máš navigace, tak pohoda. Dva roky jsem jezdil v Moskvě, tam když nemáš navigace, blúdiš. Sem, tam … kilometry, kilometry. Moskva veliká! Tady neblúdiš. Zablúdil jsem tady jenom jednou, v metru. Zbyněk mě poslal pro olej do Tesca a já ztratil. Nakonec našel, ale místo oleje byl v té lahvi ocet. Zbyněk ze mě v depresi…“

„No a jak to teď jde, s tím taxíkem, vyděláte si?“

„Deset tisíc. Je to slabý teď…“

„Deset tisíc čistýho?!? Za měsíc? Proč nejdete jezdit kamionem, všude hledají řidiče, to byste měl lepší?“

„ Jo, čistýho deset, když všechno zaplatim. Já jezdil kamion – Uzbekistán, Kyrgyzstán, Rusko…to strašný. Všude díra. Ještě gorbačovský silnice. Tady super, všude můžeš 70. Tam, ty neumíš představit, 70 nikde! Můžeš tak 30-40…“

„Tady silnice super, slyšíš to?“ obrací se na mě M nevěřícně dozadu. Evidentně mu v šoku z toho, co slyší, začaly docházet přísudky.

„Tak si to ještě rozmyslete s tím naklaďákem, to byste měl fakt lepší…“

„No jo, ale neumím moc česky, nevím, jak bych ten kamion zařídil. Zbyněk ze mě v depresi…,“ pokrčí chlapec smutně rameny.

Podle toho, jak se Miloš už druhým dnem každou chvíli zahledí do neznáma a zavrtí hlavou, tipuju, že v depresi z toho sympatického Kyrgyze je nejen Zbyněk. M evidentně dumá nad osudem méně šťastných řidičů z povolání a tuším, že si začal mnohem více vážit svého zaměstnavatele i stavu zdejších komunikací. A to o nich ještě předevčírem neměl valné mínění. A každopádně tedy rčení „Seš kočka!“ u nás doma získalo úplně nový rozměr!