Seděl přímo proti mému stolku (hnědé vlasy + modré oči). Podal jí (zrzavé vlasy + zelené oči) balíček s mašlí. Vybalila věc a zkusila, jestli funguje. Fungovala. Naklonila se přes stůl a políbila ho, jako když motýl zavadí tykadlem o rám okna. Pak mluvili. Občas se afektovaně zasmála, a když odpovídal, pozorovala svůj talíř s dortem. Ani on se na ni nedíval, jen když jí zase unikl mechanický smích, přimhouřil oči. Po chvíli založil ruce na prsou a s něčím nesouhlasil. Pokrčila rameny. Pozoroval jsem jejich nenápadné cvičení v nenávisti, dokud se ve dveřích neobjevila moje nová přítelkyně (blond vlasy + hnědé oči).
Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach, na kytaru hraje Jára Novák.
Text: Dalibor Demel
Foto: Photo by Philipp Pilz on Unsplash