Sypou se na mě, zaplavují mě, prostupují. Cítím stav blízký požehnání, ale není to kvůli nim. Zní americky. Já ale s doširoka otevřenýma očima bázlivě vstupuji do tvého intimního světa.
Zajímá mě krajina, zajímá mě, co s ní udělal člověk – esteticky a historicky. Vlastně mi to přijde nejzajímavější, co lidé provedou s tím kusem země, který jim spadne do klína. Jestli ho vylepší, nebo zprzní.
Myslím si, že lidem v totalitních státech neuškodí občas nenápadně naznačit, že by mohli také něco proti domácí totalitě dělat, a ne z ní pouze utíkat.
„Vypadni od té hajtry, jestli nechceš mít plnou prdel broků,“ vyzval mě a trochu poodstoupil. Poslechl jsem ho a neustále odhadoval vzdálenost, nutnou sílu a rychlost švihu. Stál jsem teď asi pět metrů od něj i od motorky, za zadním světlem a designovými LED blinkry z aftermarketu.
