Před několika lety si Honza Drobný vyřešil své osobní problémy tím, že odjel s pochroumaným psem do Peru a do Thajska. Po návratu do Česka s očištěnou duší o tom napsal knihu Vždy je cesta. 

K Honzovi jsem se dostal jako redaktor lifestylového časopisu, protože mi jeho cesta přišla zajímavá jako téma. Za těch pár let se z nás stali kamarádi a zůstali jsme ve spojení, i když se Honza vydal na další cestu. Tentokrát za polární kruh a s celou smečkou psů. 

Naše spojení probíhá tak, že jeden z nás namluví tomu druhému vzkaz a pošle mu ho přes WhatsApp. Ten druhý pak zareaguje a přidá další vzkaz. To znamená, že vzkazy postupně košatí a bobtnají, takže se stane, že v jeden den přistane tomu druhému v telefonu třeba hned pět nebo osm nebo dvanáct vzkazů. V ten okamžik si uvědomíme, že potřebujeme dělat taky něco jiného než reagovat na vzkazy toho druhého a šňůru přestřihneme. Vydržíme to několik dní, než začneme tomu druhému sdělovat důležité věci z našeho života, a celý cyklus se opakuje. 

Honza se rozhodl o svém pobytu za polárním kruhem napsat další knihu, což si myslím, že je moc dobrý nápad. Proč? Protože takové knihy jsou pro nás velmi důležité. Jednak vás bude čtení bavit, ale hlavně – a to je z mého pohledu to nejdůležitější – vás může tato kniha inspirovat. Všichni potřebujeme občas popostrčit a tato forma je ta nejlepší. Ta motivace probíhá zcela intimně mezi autorem a čtenářem prostřednictvím knihy, takže se čtenář nemusí cítit zahanben, když se k ničemu
neodhodlá a ani autora se nedotkne, když se mu nepodaří čtenáře někam dokopat. No a kdo motivovat ani inspirovat nepotřebuje, tak má postaráno o zábavu na několik večerů. 

Aby kniha mohla vyjít, potřebuje autor nashromáždit menší kapitál, čímž i vy se můžete stát podílníky celého projektu. Tak s chutí do toho. Vše potřebné najdete zde.

Text: Jiří Roth; Foto: Honza Drobný