Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Petra

Vypadala jako holka od kolotoče, ale nebyla. Pocházela ze Žižkova, kde pořád i bydlela. Měla hrubý a zvučný hlas, když se smála, kloktal jí v hrdle nikotinový chraplák a její erotické vystupování nebylo vůbec erotické. Já ji nechtěl, ale přilepila se na mě a začala mě lákat k sobě do pokoje. 

Bránil jsem se jí, ale tvrdila, že se mi to bude líbit a tak dlouho do mě hučela, až jsem se podvolil. Na sex s ní jsem ale neměl ani pomyšlení. Slíbil jsem jí, že jí dám nějakou minimální částku, když mě nebude k ničemu nutit. Ochotně souhlasila a vystřihla přede mnou úplně senzační tanec, který vůbec neladil s jejím civilním projevem. Dokonce se mi při tom tanci chvilkama zdála i docela svůdná. Dohrála hudba a z něžné dívky už byla zase holka žižkovských ulic. Popadla láhev a nalila si plnou sklenku, kterou do sebe nadvakrát obrátila. Nabídla mi také a já si s chutí dal. Mám rád Jacka. V tom jsme se shodli. 

No a pak jsme seděli proti sobě, já na posteli, ona v malém křesílku a vyprávěla mi, jak nedokončila střední školu a odjela tancovat do Německa. Prý do puritánských podniků, kde byly pouze topless tanečnice, ale klienti měli zakázáno se jich dotýkat. Mohli jedině v oddělených budoárech, kde ovšem za tanec zaplatili cenu ojetého vozu. Tam se Petra naučila dohadovat soukromé návštěvy u pánů a vydělala si první velké peníze. Jenomže cizinecká policie tam nebyla moc vstřícná a Petra se vrátila do Prahy. Bohatá na zkušenosti i bankovky. Ten život se jí zalíbil. Chlapa nepotřebovala, protože sexu měla, kolik chtěla, a postarat se o sebe dokáže sama. 

Když jsme se loučili, dala mi svoje telefonní číslo. A kladla mi na srdce, abych jí zavolal dřív, než zapomene, kdo jsem. Doufám, že dnes už si na mě nepamatuje vůbec.

Zaznamenal: Jiří Roth; Obraz: Abraham Brueghel – Žena držící ovoce