Zpráva z tisku: Čeští horolezci Marek Holeček a Radoslav Groh mají za sebou dramatické dny. Po sestupu z himálajské sedmitisícovky Baruntse dvojici zastihlo špatné počasí a čtyři noci pak museli ve sněhové vánici a mlze čekat na zlepšení.

Lakonické sdělení lemované zprávami o státním dluhu a nabídce nových vozidel. Čtyři dny ve sněhové vánici se nezdají tak moc, kdyby kluci za sebou neměli extrémně náročný výstup na vrchol vysněné sedmitisícovky a v batohu poslední zásoby jídla. Každá minuta v takové situaci vydá za celý den samoty a zoufání. 

Neuvěřitelný optimismus Máry Holečka je v jeho případě životní filoziofie, palivo pro život, který musí být pořádně dramatický, aby naplnil jeho žíznivou duši. Prahne po dobývání vrcholů. Šplhá se na nejvyšší vrcholy tou nejobtížnější cestou, aby dosáhl vlastního uspokojení. Dramat včetně smrti kamarádů při tom zažil nepočítaně. Přesto ani na okamžik nepřemýšlel o tom, že by se svým lezením skončil. 

Člověk trávící svůj život v kolotoči společenských a ekonomických nároků a požadavků jen blýskne okem směrem k dobrodruhovi a ptá se na motivaci. On ale nepotřebuje znát motivaci horolezcovu, on hledá motivaci pro sebe a svůj mdlý život. Hledá způsob, jak se vymanit z toho věčného koloběhu. A hledá ho u někoho, kdo ten způsob zná od narození. 

Někdy před rokem jsme vedli s Márou rozhovor, který snad odhaluje pozadí jeho touhy k odpoutání od pozemského a směrování k nebeskému. Poslechněte si tedy u příležitosti jeho šťastného a úspěšného zakončení posledního pokusu vnímání světa Máry Holečka.

Text a ilustrace: Jiří Roth