Málo se to ví, ale fotograf pak získal in memoriam 1. cenu v nejprestižnější neznámé soutěži Nonemotional Press Photo.

„Promiň, kamaráde, já jen zaznamenávám události,“ řekl fotograf chroptícímu vojákovi s prostřeleným hrudníkem. Soustředěně hledal nejlepší úhel a pak zmáčkl spoušť.
„Neměli bychom mu radši…“ namítl asistent, přes rameno brašnu s objektivy a lékárničkou – ale přerušil ho výbuch granátu a výkřik. Když se oblak rozptýlil, voják prakticky zmizel a fotografovi chyběla většina nohou.
„Foť, světlo je dokonalý,“ zasténal.
Asistent váhavě zdvihl zaprášený přístroj. Fungoval.
„Nechám oči otevřený co nejdýl, aby se tom šeru leskly, jo?“
„Jak budeš potřebovat,“ řekl asistent a namířil objektiv.
Fotograf se z posledních sil usmál a snažil se nemrknout. Budou to parádní záběry – oba dva.

Text: Dalibor Demel

Foto: Justin Main na Unsplash