…a tak se i stalo a jako v každé pohádce – všechno dobře dopadlo.

Zatáhlo se a nebe vyslalo k bramborovému záhonu první konve vody. Muž zaklel a s rýčem v ruce běžel k zápraží rodinného domu. Žena už tam stála, hrábě opřené o zeď.
„Ach jo, to jsem toho teda moc nezvoral…“ vzdychl s pohledem na kapky v ženiných vlasech.
Jemně mu položila ruku na rameno: „Ale ne, zvoral jsi toho spoustu!“
„No jo, ale máma se bude večer ptát… A včera volala, že děda už zvoral úplně všechno!“
„Děda na to taky měl mnohem víc času,“ podotkla něžně žena. „Vsadím se, že všechno, co ti ještě zbejvá zvorat, v pohodě stihneš, miláčku.”

Text: Dalibor Demel a Simona Racková

Foto: Elaine Casap na Unsplash