Díky dobře nastaveným myšlenkám dobře funguje tělo a díky dobře nastavenému tělu fungují myšlenky. Jedno podporuje druhé. Důležité je nenechat to sesypat obojí najednou.
Dusno, šero a tlak v hlavě, těžké tělo. Pootevřel jsem oči, víčka fungovala, to bylo dobré, žiju, šero nevadí, ani mlha. Mlha je dobrá, země ji potřebuje.
Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Bez strastí by chutnal jako jalový zákusek na talířku staré dámy, která už čeká jen na smrt. Skuteční muži by na smrt čekat neměli.
Stačí udělat krok z lesní stezky do listí, mezi stromy, do bezcestí. A pozorovat nenápadnou směs pocitů, která začne probublávat ze dna mysli. Napětí. Strach. Zvědavost. Euforie. V homeopatických dávkách, ale je to tam. Opouštění jistot.
Kdyby Míša neodjela. Kdybych si dal místo té debilní vany sprchu. Kdyby odpad pod vanou neměl 50, ale třeba jen 45 let, možná bych teď byl spokojený strejda s krásnou mladou ženou a zajištěným stářím.
Přesně před dvěma lety jsem spolu se svou sestrou Kateřinou usoudila, že šampaňskému vínu se věnujeme už tak dlouho, poctivě a do detailu, že bychom se o tuhle naši vášeň mohly podělit s ostatními, a to prostřednictvím knihy.
Láska je věčně zhasínající svíce, již se opakovaně snažíme zapálit, abychom se pokaždé popálili. A do nejdelší smrti se s láskou nenaučíme zacházet tak, aby nebolela. Přitom co je to láska? Je to něco, na co si lze sáhnout? Něco reálného? Ne, je to jenom pocit.
Opustil jsem model Osm_hodin_vydělávám_peníze,_abych_mohl_hodinu_žít a nastoupil cestu Prožívám_každou_minutu_teď_a_tady_jen_ve_vlastní_režii. Přemýšliví lidé vědí, že je to cesta nekomfortní, zimomřivá, bolavá, ale opravdová.
