Manuela tak dělala vše ostatní: byla recepční, pokojská, číšnice a po večerech i prostitutka. Své řemeslo vykonávala stejně, jako zametala podlahu nebo roznášela pití: netečně, monotónně, pomalu.
Vrátil jsem se z jalových pochůzek městem, už byla noc, a nesl igelitku drobných podrazů i těžkých hříchů. Zapřel jsem svou telefonní kartu. Osahával jsem ženy v koutech galerií a zval na čaj...
„Tak tady ji máte, pane Kučera,“ škytl růžolící mladík a postrčil mou patnáctiletou dceru.
Nezavolala ve 23, jak slíbila, tak jsem jí šel naproti před skatepark.
Asi před pěti lety sis koupila balónek. Uvázala sis ho kolem pasu, ruky, nohy a taky krku. Balónek kotví tvou nestálou a nevyrovnanou duši i povahu. Poletuje kolem tebe a pinká o tebe když utíkáš.
Pak se ke mně otočila, položila si hlavu na mé rameno a začala se mnou mluvit, jako kdybych byl její kluk, její opravdová láska, se kterou stráví zbytek života. Přijal jsem tu roli a choval se stejně.
Bragolas se konečně rozhodl. Až jeho láska půjde na směnu, překvapí ji a vyjeví city na rovinu, jak se na elfa z Plochých plání sluší. A stalo se – vyskočil z houští, právě když si připalovala kahan.
