„Tak tu horní řadu už máš nádhernou! Prostě nádhernou!“ povídá tuhle paní doktorka na ortodoncii Kačence. „A abys měla nádhernou i tu spodní, budou se muset ty dva zuby dole ještě vytrhnout…Takže ti napíšu žádanku na trhání k našemu oblíbenému panu doktorovi.”

V tom momentě se dítě na křesle začne důrazně chrout a vydávat nesouhlasné zvuky.

„No jo, to víte, paní doktorko, ona to nemá tak jako já. Já když mám jít k panu doktorovi na trhání, pro mě je to čirá radost. Já ho prostě miluju! Taky se musím objednat…“ rozplývám se při představě blížící se návštěvy u mého oblíbeného stomatochirurga.

„Vy taky chodíte taky k panu docentovi? On je prostě úžasný…“ vzdychne doktorka. “A navíc, holčičko, kromě toho, že je to krásný muž, je to jeden z nejlepších zubařů v Praze…”, obrací se ke Kačence.

Dítě se po puberťácku zcela neuctivě ušklíbne.

„Málo platný, pan doktor je prostě kus chlapa, “ přidává se sestřička, o které jsem si dosud myslela, že už má nárok na penzi a na pozemské radosti dávno rezignovala.

„To je. A ten jeho smysl pro humor, tím mě vždycky na tom křesle úplně odzbrojí. Navíc, minule jsem si s ním perfektně pokecala o golfu, a návštěvu před tím se mnou zase probíral svoje děsně dobrodružné lovecké historky…“ neubráním se toužebnému povzdechu. (Já, která takovou disciplínu jako je, dle mého názoru, úplně nehumánní lov zvířat, samozřejmě naprosto neuznávám. Ovšem, doktora lovce jsem schopna učinit čestnou výjimku).

„Tak panu doktorovi napíšeme žádanku a dáme si záležet, když je to takový fešák“, povídá zasněně paní doktorka, sepíše na obě stránky formuláře úplný Liebesbrief a k podpisu snaživě vykrouží srdíčko.

„Prosím vás, fakt se tady bavíme zcela vážně o tom chlápkovi, co je mu asi tak 78+?“ povídá moje dítě opovržlivě.

„Tak to je, milá zlatá, v tomhle případě úplně jedno! Na tom vůbec nezáleží!“ překřikuju se rozčíleně se sestřičkou.

„Děvčata, děvčata!“ tleskne paní doktorka. „Obávám se, že to děvčátko pana doktora ve svém věku ještě neocení…ale to časem přijde, milunko, jen se neboj!“

„Mami, kdo se mnou jde k tomu zubaři na to trhání? Ty nebo táta?” ptá se Kač po východu z ordinace.

„Samozřejmě, že já!“ V duchu už přemýšlím, co si vezmu na sebe…

„Tak to bude doktor zírat, až mu povyprávím, jak se to tady zvrhlo. Ale když se spolu rozumně domluvíme, můžu tě z téhle trapné historky vynechat a napráskám mu jenom tu roztouženou doktorku se sestrou, chceš?“

Text: Klára V.

Foto: Mikael Kristenson na Unsplash