Mužská věc 134: Kouzlo posmrtného vítězství

Mužská věc 134: Kouzlo posmrtného vítězství

Zatímco zvíře se zdálo po smrti větší, matka se zmenšila. Po stranách hlavy a na krku měla hluboké rány po zubech, lebka praskla, tělo opustila spousta krve. Vzal ji do náruče, bledá tvář mu přepadla přes předloktí.
Mužská věc 133: Nejkrásnější žena na světě

Mužská věc 133: Nejkrásnější žena na světě

Shora se díval, jak se tvor postavil na zadní, opřel se o kmen a znovu zařval na tři dlaně od jeho nohou. Chtěl stoupat výš do bezpečí, ale něco ho zadrželo a donutilo otočit. A když se tlama otevřela znovu, sevřel oštěp s kamenným hrotem ostrým jako štěpina ledu a zarazil ho do tlamy, která už zase začínala růžovět.
Mužská věc 132: Žena proti bestii

Mužská věc 132: Žena proti bestii

Čekalo mezi stromy, srostlé se zemí jako skála na konci cesty. Osamělé obrovské zvíře s popelavou srstí, vztyčenýma ušima a špičáky vyčnívající po stranách z protáhlé huby.
Mužská věc 131: Poslední dětská chvilka

Mužská věc 131: Poslední dětská chvilka

„Nemělas sem chodit,“ řekl potichu. Neodpověděla a když se k ní obrátil, viděl, že spí, začínala chrápat, prameny šedivých vlasů přepadly přes větev jako vodopád zastavený uprostřed letu.
Mužská věc 127: Jediný živý člověk

Mužská věc 127: Jediný živý člověk

Byla neúprosná jako vždycky: „Hlavně si nestěžuj. Za všechno si můžeš sám. Nesnáším chlapy, co si stěžujou. Tehdy cestou tou roklí k řece jsem žádný fňukání neslyšela. A tam šlo fakt do tuhýho.“