V lese nad chalupou se rozkřičel zoufalým pronikavým hlasem nějaký pták. Několik dravčích skřeků potvrdilo, že se tam odehrává boj o život. Noc očištěná od ostatních zvuků ochotně předávala smrtelné poselství dál.
Dobře mi rozuměla moje sestřička, moje milovaná Gerti. Jestli jsem spal i s ní? Řekněme, že její tělo bylo ztělesněním všeho, co jsem kdy na ženách obdivoval.
Takhle bych si býval Julii rád zapamatoval navždycky. Jak nahá klečí nad hromádkou starého železa, hladí ji jako by to bylo to nejsladší batole a přitom se na mě dívá.
Když jsem začal studovat, neměl jsem moc peněz. Vana mě vyšla nastejno, jako praní v prádelně. Takže jsem si napustil vanu, oblékl si svých šest košil, vysypal si tam prášek na praní a chvíli se tam rochnil. Byl to jako wellnes v lázních.
Když se dívám na film pro pamětníky, vnímám ho v duchu tradovaného rčení: Člověk vnímá svět jako něco, co vzniklo jeho narozením, čili k tomu mám stejný vztah jako k dinosaurům nebo třicetileté válce.
