Návod se dává do spodního šuplíku a nikdy se neotevře. Pokud na něco neumím přijít, tak to nechci.
Úspěch není nic jiného než štěstí. Pokud jste šťastní, na ničem jiném nezáleží.
Naučil jsem se mít rád každé stvoření. Když jsem v zahradě uviděl žábu, považoval jsem to za privilegium setkat se s tímto úžasným zvířetem. Tady na této planetě máme všichni stejná práva a všichni se snažíme přežít.
Indie-folk byl pro mě vždycky to pravé. Skutečné písně. Můžete mít všechny ty fantastické technologie, ale když vám někdo vypráví příběh k muzice, to je neporazitelné.
Lidi, kteří nesnášejí to slovo na p, by je slyšeli méně, pokud by se nechovali jako píči.
Mám rád jídlo, protože dobře chutná. Nemám rád jídlo, které je pro mě dobré. Nemám rád salát. Nemám rád čisté proteiny. Mám rád těstoviny s půl librou parmazánu a láhev červeného vína; kdybych to neměl, tak bych nemusel denně makat jako Rocky. Podle mě být zdravý znamená umírat tak pomalu, jak to jen jde. To je celé.
Nesnáším omyly. Znáte to, jak si koupíte nový stan a pak zjistíte, že tam chybí jeden kolík? Přes to se nikdy nepřenesu.
Nikdo nemusí pracovat. Pracujeme pouze kvůli tomu, co nám práce dává. A nemyslím tím pouze schopnost koupit si dům a loď; myslím tím sebeúctu a legraci. Nic bych nedělal radši než psal a režíroval stand-upy. Ano, to mi umožnilo koupit si dům a loď, ale když jsem v domě nebo na lodi, přemýšlím o vtipech.
Narodil jsem se v nemocnici Battle Hospital v Readingu 25. června 1961. Syn dělníka a paní v domácnosti. Můj otec pracoval na stavbách až do svých pětasedmdesáti let. Vstával v půl šesté, každý den. Když jsem vyrůstal, tak jsem neměl peníze, ale neměl jsem pocit, že jsem chudý, protože jsem měl všechno, co jsem chtěl.
Všechno, co jsem udělal, je tak trochu existenciální. Je to o lidech, kteří přemýšlejí, jestli udělali správnou věc.
Nikdy jsem nepochopil psychologii toho, kdo chce vidět, jak zvíře trpí. Když veterinář uspí kočku, která má bolesti, udělal správnou věc. Ale nelehne si pak vedle kočky, aby si s ní pořídil selfíčko. A nikdy neřekne: „Dovedl bych to s lukem a šípem?“ Sám jsem se učil hrát tenis. Tajně, v tělocvičně ve škole. Pinkal jsem si s míčkem o zeď.
Ten nejvtipnější týpek v hospodě by si mohl myslet: „Pokud bych vylezl na pódium, byl bych dobrej.“ Tak to musíš zkusit. Je to stejné jako s těmi, co říkají: „Nadávat je snadné. Nadávkám se bude smát každý.“ Tak do toho. Udělejte to v Madison Square Garden. A uvidíme, co tomu řeknou.
U veselých věcí brečím víc než u smutných. Rozpláče mě seriál The Waltons.
Kdyby bylo po mém, měl bych tři teplákové soupravy, tři pyžama a spoustu černých triček. Zrovna jsem popsal svůj šatník. Nosím věci, dokud se neobnosí. Módu jsem vzdal v osmadvaceti letech. Teď chci jenom pohodlí.
Čím víc toho víte, tím víc toho potřebujete vědět.
Cokoli mě dovede naštvat. Minule jsem odešel z restaurace, protože tam byla skupina kluků a jeden z nich se hlasitě smál a tleskal rukama. Tím rušil klid a ticho všech ostatních, a to nedovedu vystát. A zpoždění mě také štve. Není důvod přijít pozdě. „Byl provoz!“ Vždycky bude provoz.
Nedostatečně jsem ocenil, jaká byla tehdy moje máma. Byla zahradnice, kuchařka, uklízečka a krejčová. Neuvěřitelné. Když si pořídíte vlastní dům, říkáte si: „Kde jsou věci na úklid? Co tím myslíte, že potřebuju popelnici? Kde se shání popelnice?“
Komik vám může říct sto vtipů o jedné větě a pořád se budete smát. Ty vtipy budou vždycky tak dobré, jako byste je četli, protože je to hra se slovy. Já chci, aby někdo vylezl na pódium a řekl mi, jak měl, kurva, blbej den. A máme tu život. A máme tu smysl. Z toho se můžu poučit.
Netrápí mě, že jednoho dne nebudu existovat. Velebím to, že žiju. Jsem jako pes. Každý den je můj nejlepší den.
Co je tajemství dlouhého a šťastného vztahu? Mou nejoblíbenější odpověď vyslovil Larry Hagman: „Oddělené koupelny.“ Neřekl bych, že Kmotr je nejlepší film, protože je to subjektivní. Ale je to můj nejoblíbenější film, a všichni ať drží hubu.
Když jsem začal studovat, neměl jsem moc peněz. Vana mě vyšla nastejno, jako praní v prádelně. Takže jsem si napustil vanu, oblékl si svých šest košil, vysypal si tam prášek na praní a chvíli se tam rochnil. Byl to jako wellnes v lázních. Měl jsem z toho zarudlé nohy. Ale košile byly v pohodě.
Na úspěchu není nic vtipného. V mém nejnovějším stand-upu vylezu nahoru a řeknu: „Tohle nemusím dělat. Víte, jak jsem bohatý? Tohle místo bych mohl nechat spálit jen tak pro legraci.“ A pak jde do tuhého. Řeknu: „Novináři se ptají: ‚Kolik stojí pinta mléka?‘ A já chci odpovědět: ‚Nevím, kámo. Ale tady máš tisícovku. Jdi a kup mi nějaké.‘“ Řekli byste, že to nemůže fungovat, ale funguje to.
Pouhý fakt, že vás něco uráží, ještě neznamená, že máte pravdu.
David Brent by byl v pohodě, kdyby byl prostě sám sebou. Platí to pro nás pro všechny.
Nechápu, proč lidi říkají něco jako: „Och ne! James Blunt bude mít nové album!“ On určitě nepřijde k vám domů, aby vás tam spoutal a nutil vás ho poslouchat.

Text a ilustrace: Jiří Roth