Na růžových snech není nic špatného. Občas se podaří překlopit je do reality a pak o nich v motivačních historkách čtete jako o osudově silných vizích a podobně. Některé ale na růžovou barvu nalákají naivní typy, rozemelou jim život na sekanou a pak jim ho vyplivnou do popelnice před kafilerií. A to se často přihodí těm z nás, kdo ve slabé chvilce podlehnou představě, že kdyby na své chalupě žili i přes týden, jejich potíže by se rozplynuly v ranní rose. Trable s postáváním v zácpě by se možná vypařily, to je fakt. Zato by vyklíčil lán nových mazlavých problémů páchnoucích hnojem.

Tak si to představte: Vážně byste navždy vyměnil kapky deště na oknech kavárny za kroupy tepající silážní jámy? Fakt by se vám chtělo jezdit pro cokoli složitějšího, než je chleba, mléko a levné uzeniny, někam do města? O kině, divadle, masážních salonech, barech a štamgastském autoservisu nemluvě? Vyzpovídali jsme pár městských krys, které se pokusily zmutovat ve venkovské potkany, a zjistili alarmující souvislosti.

Budete muset víc makat. Bydlení v bytě má své výhody. Platíte do fondu, ze kterého vám střechu opraví někdo jiný a barák i trávník kdosi neznámý udržuje v přijatelném stavu. Na venkově to nejen platíte, ale často i sám děláte, takže se rozlučte s bezcílným lelkováním, během něhož vás napadly všechny ty geniální myšlenky. (S výjimkou stěhování na venkov.)

Jste pod nepřetržitým dohledem. A jako náplava dvakrát tolik než starousedlíci. Uvědomte si, že přicházíte do tlupy, která se zná od narození. Její členové a členky už ve dvanácti zkoumali sex za zdí kravína a do toho nemáte šanci proniknout. Jeden z našich informátorů se vyjádřil jasně: „Oni o sobě i o tobě vědí všechno, ty o každým hovno.“ I kdybyste ve své nové Lhotě žil sto let, vždycky budete náplava a vesničané vám budou měřit jiný metrem. Oni se navzájem pomlouvat můžou, ale jakmile se přidáte, znepřátelení rodáci se spojí proti vám. Klidně se tvařme, že to není pravda, ale mezi lidmi z měst a obyvateli venkova zeje nezasypatelná propast. Stačí přijet do Brna a říct, že jste z Prahy, například. Dejme znovu slovo naší náplavě: „Všichni si dělají, co chtějí, ale běda, když to zkusíš taky.“ Ostatně historky o skupinách rozezlených vesničanů s vidlemi a pochodněmi znáte.

Zapomeňte na soukromí. Přestože pro místní jste a zůstanete exotem (což může lákat ženy), nesmíte se izolovat. Společné zábavy se nestraní ani obecní cvoci, což je šarže o stupeň nad náplavou. Když obec pořádá dožínky a grilování na hřišti, nesmíte chybět, i kdybyste měl kvůli tomu odložit operaci slepáku – jinak vás budou brát jako nafoukaného blba z metropole. Navíc se od vás čeká, že čas od času něco uspořádáte i vy, abyste dokázal, že jste venkov nepřijel jen vyžrat.

Potřebujete intelektuální výzvy? Konverzačních témat pochopitelně nečekejte mnoho. Králíci, prachy, burzy zemědělské mechanizace, dovolená, neschopní politici, kdo koho kde ojel a proč, kdo koho neojel atd. (No to je vlastně dost podobné jako ve městě. Až na ty králíky a obchodní transakce s křovinořezy a vidlemi.)

Jsou i výjimky. Třeba když si založíte vlastní vesnici. K tomu potřebujete několik mladších žen, maltu, prostěradlo a ocelovou závoru. To už je ale jiná kapitola. 

Text: Dalibor Demel; Foto: Nigel Tadyanehondo/unsplash.com