Věnuji do dobrých rukou sen: „Zamával jsem na ni, když mou orlici a světlé vlasy vezli na Sibiř. Vracela se z koncentračního tábora domů do Litvy. Židovské oči a židovský cop, šla kolem trati. Pochopila mě, určitě, ale naznačila, že musím ještě smířit melancholii s odvahou. Pak možná. V sedmdesátých letech kolem mě prošla pod smíchovským lešením, ale bylo mi teprve pět. Zběžně přehrála Chopina na konci osmdesátých a zmizela do Karpat. Šestnáctileté ticho. V marseilleském baru mi pak podala koktejl a mimoděk se dotkla mé ruky. Melancholie zatím vítězí, ale odvaha roste.“ Sen je čistý a nevyužitý. Hodně štěstí.
Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach, na kytaru hraje Jára Novák.
Text: Dalibor Demel
Foto: Илья Мельниченко na Unsplash