Nečekal, že odpoví, tyhle případy už dávno nemluví – oči mají otevřený, ale nevidí. Vezl ji ke sprchám a pozoroval bílý kudrny, hlavu měla skloněnou k rameni. Před sedmdesáti lety jí bylo osmnáct.
Na jednom místě ležel, chroptěl a škubal končetinami a hned vedle se ve stejné chvíli lidé s hekáním zvedali a zaraženě odcházeli. Nic takového ještě neviděli. Měl umřít.
Cože??? Nějaká bestie mi poškrábala auto? Mozek se zasekl v mezeře mezi podnětem a reakcí. Po chvilce prázdna jsem se sklonil nad haubnu auta a foukl. Třeba jsou to pavučiny. Nebo kousky omítky ze stropu garáže, které se rozpadly do podoby bílých čar.
Bude jí hodně přes čtyřicet, ale postavu má jako její mnohem mladší kolegyně. Ovšem to, co je na ní asi lákavé nejvíc, je její obličej. Vypadá totiž jako hollywoodská hvězda Cameron Diaz.
Dokončil jsem zrovna jednu akci – teda Lisa – a šel si domů odpočinout. A teď, když jsem doma sama, mám si vzpomenout na bývalého přítele, nebo jsem ho už úplně vytěsnila?
Tehdy to bylo takové, že buď měli všichni úzké nohavice, nebo široké – to není jako dnes, že je to barevné, každý nosí, co chce, a nikdo to neřeší. Tehdy měli rockeři mastné dlouhé vlasy...
„Vaše srdce se mi nějak nelíbí,“ doktor přimhouřil oči a zaposlouchal se do stetoskopu, „cítíte se dobře?“ „Ne,“ odpověděl jsem, „ale to je normální, nemyslíte?“ Napsal recept a poslal mě domů.
Okamžitě otce pustil a vyskočil. Síla překvapení, strachu a odporu ho vymrštila z kleku rovnou na nohy, až matka za ním zavrávorala a oba se dívali na bezmocného brouka dole v hlíně.
Zabočila do otevřených dveří a uvedla mě dovnitř. Masážní lehátko, těsně vedle sprchový kout a malá vířivka v pozadí. Bylo tu teplo a voňavo. Máša si svlékla župan a odvelela mě do sprchy.
V prvním díle se přenesete sto dvacet let zpátky, kdy se u nás začalo čutat do první meruny, sledujete nadšení mužů, kteří pro sebe objevili nový sport a zábavu a nasazení prvních hráčů.
