Velkolepá trilogie o mytí, utírání a rozlešťování aneb Co musí vydržet naše auta, abychom se mohli cítit jako páni vesmíru.

Díl první: Kdo tohle udělal?

 

Cože??? Nějaká bestie mi poškrábala auto? Mozek se zasekl v mezeře mezi podnětem a reakcí. Po chvilce prázdna jsem se sklonil nad haubnu auta a foukl. Třeba jsou to pavučiny. Nebo kousky omítky ze stropu garáže, které se rozpadly do podoby bílých čar. Závan vzduchu odnesl trochu prachu, ale zběsilá bílo zelená abstrakce na haubně zůstala. Záhada. S autem jsme se neviděli dva týdny a právě jsem vycouval z garáže. Z bezpečného místa, pevnosti, betonové slupky gigantického ořechu, která měla ochránit drahocenné jádro. Moje auto. Jenže neochránila. Na dvůr vyšel majitel dvojgaráže, z jejíž poloviny jsem právě vycouval.
„Prosím tě,“ začal jsem hlasem zkroceným do lehkosti a zdvořilosti, „nevíš, co se stalo? Mám to trochu poškrábaný.“ Ne trochu. Giganticky. Ostudně. Brutálně. A hlavně nespravedlivě.

 

Rozmlátit to krumpáčem!

„Jo,“ řekl ten muž ještě lehčím tónem než já. „Nahoře na skříni stála papírová krabice a jak jsem otevřel vrata, vzal ji nějakej divnej vír a shodil ti ji na auto.“
Okamžitě se mi před vnitřním zrakem objevila scéna, kterou mohl zorganizovat jen Poeův anděl pitvornosti. Papírová krabice letí vzduchem a ze dvou aut si vybere to moje. Dopadne na lesklou metalizovanou plochu poprášenou drobnými úlomky staré stropní omítky. Majitel garáže, jemuž na autech záleží asi jako mně na dlažebních kostkách ji ledabyle uchopí a TÁHNE ji po haubně k sobě, aby ji mohl zvednout oběma rukama. Ostré vápenné krystalky se pod tíhou krabice zarývají do laku, pronikají barevnou vrstvou až na bílý plnič a zanechávají za sebou dojem, že se někdo pokusil vyleštit mi auto ocelovým kartáčem.
„Jo tak, jasný, v pohodě. Nic to není,“ ventiloval jsem přesný opak svých emocí, jak jsem se naučil v dětství.
„Tak to jsem rád,“ řekl majitel garáže a zmizel zpátky v baráku. Skončila pro něj drobnost, zatímco pro mě začala obludná tragédie. V přístřešku stála opřená lopata a krumpáč.
Ty škrábance jsou do bílýho, to už nevyleštím, proběhlo mi hlavou. Tak zbytečný zranění, do háje. Nemá to cenu. Ani v garáži není bezpečno. Nikde. Proč ta krabice musela stát zrovna tam? Běželo mi hlavou v narůstajícím vzteku a řeřavé představě, že vezmu krumpáč a lopatu a to auto rozmlátím na padrť, protože nic nemá cenu. Nemá smysl, aby existovalo. Nedokázal jsem ho ochránit.

 

Škrábanec v hlavě

Takže jsem šel a… otevřel vrata a odjel, protože zas takový magor nejsem. Jen úzkostný tvor, který právě znovu zjistil, že má problém. A že by stálo za to vyhledat odbornou pomoc. Protože už ten pocit zamrznutí, gumových kolen, předstírání, že se nic neděje a hysterické myšlenky na zdemolování celkem výjimečného auta kvůli pár škrábancům vede dozajista ještě dál než k laku, plniči a plechu. Mnohem dál a mnohem hlouběji. Takže jsem jako každý, kdo mívá sklony považovat nedůležité věci za důležité a naopak, vyhledal odbornou pomoc. Než jsme se stihli sejít s psychologem, abychom si ujasnili, co tahle zatracená úzkost ze ztráty lesku znamená, rozhodl jsem se dostat auto z nejhoršího. Odedávna je jednodušší vyřešit poškození laku než psychiky. A mě posedlo nutkání co nejdřív zjistit, jestli ty bílé škrábance půjdou rozleštit. Co nejdřív. Hned. Takže jsem vytáhl leštící sadu a zkusil lak svého auta i duševní rozkolísanost dostat do normálu. Protože přesně na takové případy autokosmetika na domácí leštění funguje. První pomoc při podobně tragických nehodách spojená s rozkoší z vlastnoručně obnovené dokonalosti. O dvě hodiny a několik tisíc krouživých pohybů ruky později jsem se nad znovuvzkříšenou haubnou mohl konečně zamyslet. Proč tolik mužů (a někdy i žen) tak těžce nese poškrábanou dokonalost? Jak auto udržet zdravé a vyšlechtěné co nejdéle? A co všechno to leštění vlastně znamená? 

Druhá část trilogie zde: Auto jako symbol moci, díl 2.: Kdo vykastruje narcise?

Text: Dalibor Demel 
Foto: Rodolfo Mari na Unsplash
Ikona: Mužská věc a Unsplash
Za inspiraci děkujeme Daniele Zemanové (CominvestCZ), která má s leskem všeho druhu hluboce blyštivé zkušenosti.