„Jsem taková žena vamp,“ prohlásila Růženka na uvítanou, když jsem se po týdnu čekání konečně ocitl v její komůrce. „No nazdar,“ pomyslel jsem si. „Ošklivá a ještě hloupá.“
Dávám si cíl: Jet po stopách zapomenutého bohéma Františka Stradala, jenž se vydával do konkrétních míst, aby tam pozoroval zvrácené choutky vesmíru a přinášel o tom děsivé svědectví.
Zaparkoval jsem porsche u chodníku a šel si dát na zahrádku latté. Doma nikdo, času spousta. Ve třiašedesáti se mi už začínalo dařit. Prošla kolem. Poznal jsem ji i po čtyřiceti letech.
Chvíli odpočíval na ostrůvku úlevy uprostřed žhavého moře. Oheň zůstával daleko, vítězil chlad a vlhkost. Pohnul jsem rukou a přejel prsty od hrudi ke slabinám. Byl nahý a to znamenalo něco zlého.
Instruktor pohodového řízení má pár tipů, jak se zachovat, když se vám někdo lepí na kufr. A doporučení pro ty, kdo jsou přesvědčení, že nebýt šneka před nimi, život by byl rychlejší a tedy zábavnější.
Podíval jsem se na ni a jaksi podvědomě jsem roztáhl ruce, jako bych chtěl obejmout starou známou. Zaregistrovala ten pohyb a vyrazila ke mně. A víte co? Já ji doopravdy objal a políbil na tvář.
Když jsem byl mladý, často jsme hráli jen tak, a pak přišla doba, kdy nikdo nechtěl vytáhnout kytaru, dokud mu za to někdo nezaplatil. Ale jak říkal jeden přítel: Kdo jsem, abych hodnotil vesmír.
Poslední, čtyřicátý prášek zmizel v Magdiných ústech. Jakoby nad jejím rozhodnutím ještě někdo dohlížel: asi tři minuty před jednou hodinou jí matka oznámila, že si skočí na chvíli k Vlastě.
Toho rána se Jindřich probudil z alkoholických mrákot a zjistil, že se proměnil v plyšového medvěda. Byla sobota. Chtěl vykřiknout, ale ozvalo se dobrácké zabručení. Zazvonila přítelkyně.
Jsem v mnoha ohledech podobný blbec jako v dobách, kdy mi stát za výuku českého jazyka, výtvarné výchovy a hudebky poskytoval cca 30 tisíc čistého měsíčně, ale teď už to není tolik vidět.
