Toho rána se Jindřich probudil z alkoholických mrákot a zjistil, že se proměnil v plyšového medvěda. Byla sobota. Chtěl vykřiknout, ale ozvalo se dobrácké zabručení. Zazvonila přítelkyně.
Jsem v mnoha ohledech podobný blbec jako v dobách, kdy mi stát za výuku českého jazyka, výtvarné výchovy a hudebky poskytoval cca 30 tisíc čistého měsíčně, ale teď už to není tolik vidět.
Moje Vietnamka dofénovala a ukázala na kolegyni. Vstal jsem. Nakrátko ostříhaná dívka se usmála a pokývla hlavou. Otočila se a mířila ke dveřím, kterých jsem si předtím vůbec nevšiml.
Jakkoli poslanci nepočítali s občanskou iniciativou, byli v tomto ohledu velice mile překvapeni. Práskání lidí navzájem vynášelo stále vyšší částky vybrané na pokutách.
Ať je to jak chce, bude lepší, když nebude. Včera se jí na zdálo, že se její život obrací k lepšímu, ale dnes tenhle pocit rozhodně nemá. Zkusila si představit, jaké to bude, až zestárne.
Díky, přátelé. Vážím si toho, že jste mě vyzvedli mezi sebe. Doba potřebuje návrat k základním člověčím hodnotám a já rád uzavírám smlouvy podáním ruky. Jsem už takový.
Zevnitř do lebky tepaly ostré kameny, nejdřív slabě, pak silněji, jako by se zvíře chycené v jeskyni chtělo prorazit do kosti díry a vydrat se na svět. Na světlo. Jo, bylo tu světlo.
Vzhledem k tělesným proporcím ostatních břišních tanečnic byla nezvykle štíhlá. Pozoroval jsem ji, jak tančí, s jakou lehkostí vrtí zadečkem, až se jí rozezvonila zlatavá cinkrlátka.
Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Bez strastí by chutnal jako jalový zákusek na talířku staré dámy, která už čeká jen na smrt. Skuteční muži by na smrt čekat neměli.
Nepřetržitý proud aut na ulici dělal neskutečný randál a rozdílná úroveň hlav znemožňovala jakoukoli konverzaci. Došli blíže do středu města a cestou narazili na dvě restaurace.
