„Byl tu, byl tu, tam!“ řičel další běžec a další hned pochopili, co to znamená. Pod stromem, kde dva živí muži měli počkat, až se ostatní vrátí s prasaty, ležely roztroušené krvavé kusy těl.
„Nevypadá jako my,“ shrnul všechno, co tušili a teď jasně viděli. „Něco ho spálilo,“ navrhl další. Třetí se sehnul nad torzo, chvíli ho zblízka pozoroval a pak se otočil k ostatním. „Nespálilo.“
„Zůstanu s ním,“ usnadnil jim to. „Budu ho hlídat, než se vrátíte.“ Podívali se na sebe, pak všichni na nejstaršího a ten pak nerozhodl, ale shrnul nejpravděpodobnější vůli všech
Po dalším bodnutí následovalo divoké mrskání ocasem, hladina zpěnila a do hnědavého límce bublin se vynořila lidská hlava a pak i tělo. Zvíře u dna to zjevně dostalo do srdce.
Bývalá zdravotní sestřička Petra, která mi sem jezdí dávat masáže, dokáže vtipně obměňovat své postupy i hadry. Takže mám vždycky pocit, jako by se objevila nová žena.
Pozor! Blíží se úchylný miliardář se sklepem plným zvířecích vnitřností naložených ve formaldehydu. Nebo hůř: někdo ze spolků Chlapské kruhy, Žij svou mužnost a podobných kravin.
Kde tehdy dřepěla Julie? Pravděpodobně chodila na večírky s dalšími nadějnými absolventy VŠE, souložila jako o život a v měsíčních nocích ještě tančila s toulavými psy.
„Nemám strach,“ zkusil zalhat a zaznamenal souhlasné zamručení.
Tak takhle se to dělá, dobře: „Nemám strach,“ zopakoval silnějším hlasem, zamračil se a s čvachtnutím zarazil oštěp do bláta.
„Vrať se,“ požádala ho žena vážným hlasem, když ještě před svítáním odcházel. Do šera, vlhka, ukopnutých palců. A mnohem horších věcí, takže to myslela velmi vážně.
Vyrazte do lesa v noci – najdete ty nejzdravější, nejčipernější a nejsilnější houby. Stačí přestat spoléhat jen na zrak a probudit starší a spolehlivější smysly.
