Rozmlátil jsem mu palici napadrť, pane doktore. Byl to kokot a navíc si začal. A sejmul jsem ještě jednoho, co mu přišel na pomoc. Říkal jsem vám, že jsem si jejich zuby provrtal a nosil na krku?
Na jednom místě ležel, chroptěl a škubal končetinami a hned vedle se ve stejné chvíli lidé s hekáním zvedali a zaraženě odcházeli. Nic takového ještě neviděli. Měl umřít.
Okamžitě otce pustil a vyskočil. Síla překvapení, strachu a odporu ho vymrštila z kleku rovnou na nohy, až matka za ním zavrávorala a oba se dívali na bezmocného brouka dole v hlíně.
„Ty..!“ uslyšel otcův hlas a zároveň ucítil ránu do zad. Obrátil se a viděl jeho stisknuté rty a rozzuřený a zároveň překvapený pohled. Ještě nikdy žádné hliněné zvíře nehodil na zem.
Chvíli odpočíval na ostrůvku úlevy uprostřed žhavého moře. Oheň zůstával daleko, vítězil chlad a vlhkost. Pohnul jsem rukou a přejel prsty od hrudi ke slabinám. Byl nahý a to znamenalo něco zlého.
Jsem v mnoha ohledech podobný blbec jako v dobách, kdy mi stát za výuku českého jazyka, výtvarné výchovy a hudebky poskytoval cca 30 tisíc čistého měsíčně, ale teď už to není tolik vidět.
Zevnitř do lebky tepaly ostré kameny, nejdřív slabě, pak silněji, jako by se zvíře chycené v jeskyni chtělo prorazit do kosti díry a vydrat se na svět. Na světlo. Jo, bylo tu světlo.
O něco jsem zakopl, možná o větev nebo mrtvolu, už nevím. Rozzuřilo mě to. Nešikovnost a rozbolavělé neposlušné tělo. Na stole jsem si všiml stínu vázy, sebral jsem ji a šlehl s ní o zeď. Mnohem lepší!
Kromě vůně jsem zachytil ještě rytmický zvuk a stačilo vyjít pár schodů do patra, abych si byl jistý: Chrápal. Musela mu dát pořádně do těla. Zul jsem se a jen v ponožkách vešel do obýváku.
Muži si kradou ženy oběma generačními směry. Já ale nebyl mrtvý a síla se mi pomalu vracela. Posadil jsem se na podezdívku a čekal, nahý motorkář bez motorky i bez ženy, zato s oštěpem v plicích.
