Zpřelámané lidské nožičky napůl zaražené do měkké hlíny. Tělíčko s vyrýsovanými svaly a miniaturními prsními bradavkami mělo v břišní krajině smrtelnou trhlinu.
Stáhl jí z beder kožešinu a nechal ji spadnout k zemi. Překročila ji. A další sklouzla z ramen. Konečně si její tělo mohl podrobně prohlédnout a ujasnit si, co vlastně získal.
Unavení a celodenně rozespalí po žranici a chlastačce už ho nechtěli zabít, vůbec ne. Zatím ne. Vlastně je to docela lovec, ne? Tolik masa, ne? A bude další, ne?
V nepřestávajícím mužském řevu zaniklo několik vzdychnutí zklamaných žen, které se v duchu musely rozloučit s tělem vítěze. Ani jemu nebude stačit jen tak si ukázat.
Přišla k němu, zakrvavenému a tukem umaštěnému tvorovi a vzala ho za zadek. „Budeme potřebovat vodu a větvičku s jemným jehličím,“ řekla a stiskla mu půlku. „Tak jdeme.“
Úvod do pravěkých obřadů zhusta končících pozoruhodnou sexuální činností s dalekosáhlými důsledky pro následující děj. Pokud je vám méně než 15, běžte ve vlastním zájmu spát.
„Zabil by mě, ale dnes jsem já zabil jeho,“ řekl docela potichu a položil mu k nohám zakrvácený, chlupatý a nepředstavitelně vzácný balík. Lovec se chvíli střídavě díval na kůži a na něj a pak...
Vítěz obešel oheň a vyhoupl se zpátky na kládu: „Jenže jsem nebyl sám, kdo čekal na prasata.“ Vzal do ruky vyceněnou hlavu s krátkýma ušima a zatočil s ní jako s nějakým zatraceným větrníkem.
„Mluv a ukaž lov,“ řekl ten chlap, co se občas tvářil, že mu na tobě záleží. Ozubená morda se plácala přes rameno jako popruh tašky zdivočelého instalatéra a vycákávala kapky krve.
„Dobře ty, dobřes ulovil,“ překonal se rozložitý vousatý tvor připomínající zvětšeného sádrového trpaslíka bez čepice, kalhot a kamizoly. Sedět na šutru a vyprávět, jak se objevila ta skvrnitá šavlozubá mrcha, to se neomrzí.
