Soustředěně klouzala tenkou vrstvičkou potu nahoru k hrudi, přes žebra nechala bříška prstů doputovat k rameni a tam se konečně zastavila a stiskla. Znehybnila ho, nedokázal ze sebe vymáčknout nic.
Když vám do ložnice dopadne bomba, vaše ochota pohádat se o to, jestli mají mít nebinární spoluobčané vlastní záchody silně klesá. Ať si všichni močí, kam libo, dokud mají co a čím.
Ležela na své oběti a oddychovala, takhle zblízka jsem ji viděl poprvé. Sáhl jsem za pas a vytáhl sekeru, nabrousil jsem ji dobře, dal jsem si záležet, stejně jako u oštěpů, nic jsem nepodcenil.
„Věděl, že nemá šanci, ale sebral všechnu odvahu a nepravděpodobnost, chápeš, miláčku?“ Jako obvykle mlčela, ale mě už v hlavě zněly zrychlující bubny.
Opatrně se postavil, aby měl dost pružnosti k hodu – jenže ve chvíli, kdy se zaklonil, aby dal ostří dostatečnou rychlost, dole vybuchla událost, která nakonec určila celý jeho krátký život.
Všiml si, že je mnohem mladší než vypadá z dálky. To ty šedivý vlasy. Chvíli se na něj dívala svýma liščíma očima a pak řekla, že ho zabijou. „Když nepřineseš zvíře, zabijou tě.“
„A co ta šedivka? Co se s ní stalo?“ dorážela se špatně potlačovanou netrpělivostí. „Pořád mluvíš jenom o tom klukovi, ale světě jsou i jiný lidi, jestli sis všim. Všechno není jenom o tobě.“
Už nebude patřit otci ani matce. Ženy se na něj budou dívat jinak, i ta jedna, která ho teď má v moci. Podivná žena se šedivýma vlasama, přitažlivou tváří a pohledem, co po sobě nechává jizvy.
Za něco takovýho by jiný otcové svý syny zmlátili a pak jim několik dní zakázali najíst a kdyby se o tom dozvěděli ostatní, dopadlo by to zle. Tohle se nesmí stát, jsou na to pravidla a zvyky.
Vlastně nebyla tak stará a tak moc šedivá. Určitě mladší než matka, zuby měla všechny a jen málo obroušené. Při chůzi se držela rovně, jako by jí tělem až do hlavy procházel prut.
