Vzal jsem helmu a vrátil se k motorce, zapasované v příkopu. Oběma rukama jsem sevřel pravé řidítko, zhoupl se v kolenou a odlepil stroj od země. Ohnutá řadička, levá kožená brašna odřená a špinavá od hlíny a trávy jak motorka po mém nedobrovolném výskoku pokračovala bokem k zemi. Černě lakovaný výfuk bude muset na kosmetiku, ale jinak jsme to víceméně přežili oba. Můj chránič zad udržel páteř vcelku a padací rám ubránil do stran vytrčené válce před kameny. Dobře. Dostat čtvrt tuny z příkopu na silnici jsem ale nedokázal, takže jsem tam nacvakl neutrál, tlačil motorku dnem rigolu a hledal mírnější svah. Po pár zpocených a beznadějných metrech ozvláštněných hekáním a funěním jsem to riskl, otočil klíčkem a přehlušil šumění větví a pokřik ptactva chrchláním osm set padesátky z Mandella, zněla jako zpomalený a zesílený ryk medvěda.

Předpokládám, že v té chvíli mému příštímu společníkovi kdesi v houštině (nejspíš při onanování) samým překvapením povyskočil myslivecký klobouček a rozezleně se rozhlédl. A možná z dálky zaznamenal mou obří černou hlavu s oranžovými pruhy, jak se pohybuje těsně nad podrostem a vzpomněl si na divočáka, kterého vždycky chtěl skolit, ale v jeho mysliveckém spolku ho k tak vážným projektům nikdy nepřizvali. A teď ucítil příležitost vstoupit mezi chlapy. Takže si zapnul poklopec, vystoupil z křoviny a pohladil pažbu své brokovnice. Já jsem se mezitím s vytřeštěnýma očima a neustále na hraně dalšího pádu probíjel příkopem, až se past trochu rozevřela. Sice na straně k lesu, ale pořád lepší než riskovat, že na spodku urvu něco důležitého a zůstanu tu s nepojízdnou motorkou.

Pro jistotu jsem sklapl už suché a dokonale průhledné hledí přílby, zabral za plyn a doufal, že to chopper přinucený k motokrosu zvládne. Ještě kousek a mohla to být filmová scéna, přední kolo se určitě odpoutalo od země a když jsem přistál podvozkem dolů na lesní hrabance, připadal jsem se jako Libor Podmol na exhibici v Los Angeles. Byl jsem rád, že jsem si na něj vzpomněl, chtěl jsem svůj známý svět zpátky, toužil jsem po KFC někde u dálnice, chtěl jsem svůj nekonečný kelímek s bublavou colou a zklidňující displej s čísly objednávek, které vyřizuje někdo jiný. Jenže ten zmrd mi to nedovolil.

Zastavil jsem na pár vteřin a znovu se opatrně rozjel souběžně se silnicí, což bylo snazší než jsem čekal, protože kousek od mé přistávací dráhy mezi smrky vedla lesní cesta. Dřív nebo později se musí s asfaltkou setkat, protože odněkud ty traktory a lesní stroje přijet musely – tak jednoduše jsem toho složitého rána uvažoval a ohleduplně a s minimem plynu nechal gumy koulet řekou uježděného štěrku. A pak jsem ho uviděl stát uprostřed cesty. Byl jsem rád, že potkávám někoho nepochybně současného, v zelené, dobře střižené uniformě a s moderní palnou zbraní. Zastavil jsem pár metrů před ním a zhasl motor, opřel motorku o policajta, sejmul helmu a po ní i kuklu. To všechno na znamení respektu a míru.

„Dobrý den,“ oslovil jsem ho a chtěl pokračovat, ale byl rychlejší.
„Co tady s tím krámem děláš?“
Díval se na mě přimhouřenýma očima, jak nejspíš viděl v kovbojkách a byl mladší než já. Z jeho tónu jsem nepoznal, jestli to myslí spíš dobrosrdečně nebo výhrůžně, ale to tykání se mi nelíbilo. Pořád jsem ale jemu i sobě dával šanci.
„Měl jsem nehodu, támhle v tý zatáčce,“ ukázal jsem za sebe k silnici.
„Tak nehodu,“ zavrtěl hlavou a zasmál se. „Kecy. Já tě viděl, schválně’s jel mimo silnici a teď buzeruješ tady. Takže nehodu máš teď. Víš, co je to lesní zákon?“
Teď už mi to došlo. Byl to blbec.
„Lesní zákon? Jako že silnější sežere slabšího?“
„Ne. Jako že zákon zakazuje vjezd motorových vozi… Jo tak ty si budeš dělat prdel?“
Byl to blbec s flintou. Pomalu obešel motorku a podíval se na značku.
„Takže nám sem jedeš dělat bordel až z Prahy, jo? A ještě máš kydy, jo?“
„Řekl jsem vám, že jsem měl nehodu,“ dostal poslední příležitost, ale už jsem helmu pustil z objetí lokte, zachytil ji za řemínek a nechal ji houpat nad zemí, protože ten muž nechtěl mír, ale nechtěl ani bojovat. Chtěl jen zvítězit. A to můžete jen v jasné přesile nebo když máte výhodu překvapení. A nic takového tu nenastalo.

Text: Dalibor Demel

Foto: Aleksei Zaitcev na Unsplash