„Řekl jsem vám, že jsem měl nehodu,“ dostal poslední příležitost, ale už jsem helmu pustil z objetí lokte, zachytil ji za řemínek a nechal ji houpat nad zemí, protože ten muž nechtěl mír, ale nechtěl ani bojovat. Chtěl jen zvítězit. A to můžete jen v jasné přesile nebo když máte výhodu překvapení. A nic takového tu nenastalo.
„Tak na takový my tu nejsme zvědaví. S takovýma si tu umíme dát rady,“ řekl nicméně ten imbecil a pomalu sundal flintu z ramene.

„Vypadni od té hajtry, jestli nechceš mít plnou prdel broků,“ vyzval mě a trochu poodstoupil. Poslechl jsem ho a neustále odhadoval vzdálenost, nutnou sílu a rychlost švihu. Stál jsem teď asi pět metrů od něj i od motorky, za zadním světlem a designovými LED blinkry z aftermarketu. Tvořili jsme víceméně rovnostranný trojúhelník a myslivec měl na výběr ze dvou bodů ve stejné vzdálenosti. Což znamenalo, že se nemůže soustředit na oba zároveň.

„Tak dávej bacha, co se stane každýmu, kdo mi tu bude jezdit s motorkou po lese,“ dal mi ponaučení, zatímco zlomil brokovnici a aniž ze mě spustil oči, pečlivě do obou hlavní zasunul patrony. Už to nejspíš několikrát dělal, protože se bez problémů strefil a vypadalo to působivě, tahle část se mu rozhodně povedla nejlépe. Stihl ještě cvaknout zpátky, začít zbraň zvedat k tváři a vybírat na motorce místo, kam to našije. Pak už nic.

V okamžiku, kdy se zaměřil na stroj, pevně jsem sevřel řemen helmy, švihl jí šikmo nad levé rameno a po jediné zkušeně provedené otočce kolem hlavy se má karbonová integrálka obludnou rychlostí vydala k jeho tváři. Když použijete tenhle druh zbraně, musíte okamžitě vyběhnout za ní a zabodnout kořisti nůž do krku, protože i kámen často zvíře jen omráčí. Zaváhání znamená ztracenou šanci a občas i hlad. Když mi tvrdý, ale na můj vkus příliš lehký rotující projektil vylétl z ruky a oranžové pruhy na něm vytvořily iluzi ohnivého prstence, bleskově jsem vyrazil. Plochá motorkářská bota mi při startu podklouzla, takže jsem mu poskytl víc času, než bych rád. A kořist měla samozřejmě taky své reflexy. Ještě jako neškodný chlapec určitě hrál ve škole vybíjenou a jiné míčové hry, takže postřehl, že se k němu zleva cosi blíží. Pootočil hlavu, aby mohl nebezpečí lépe zaměřit – což bylo dobře, protože dostal karbonovou koulí přímo do rypáku – a mě odpadl boj o brokovnici.

Pustil ji na zem, chytil se oběma rukama za obličej a pak už jsem dorazil já a docela jednoduše ho složil. Mnohem snadněji než raněného srnce, kterému musíte občas zlomit vaz ještě když stojí na všech čtyřech, snadněji než muže zvyklé na krev, rány a bolest. Tenhle nic z toho neznal, protože ránu do nosu, trochu bolesti a krev není těžké překonat, když vám jde o život. Zakrývat si tvář a s ní i oči beztak uslzené kvůli zásahu do nosu je to nejhorší, co můžete udělat. On ale nevěděl, že mu jde o život. Nevěděl, že vyhraje ten, kdo umí překvapit.

A pak ležel pode mnou, s hlavou a krkem pevně sevřenou mými koleny. U nosních dírek se mu nafukovaly bubliny z krvavého hlenu, praskaly a vznikaly nové. Dýchal přerývavě a překotně, snažil se kroutit a škubat sebou, ale byla to nečistá síla. Bez flinty neměl nic, neuměl nic, vysmrkával rudou pěnu a celý rozměklý se hroutil. Krev mu stékala po tlustém krku se dvěma bradami, lapal po dechu, na plomby v zubech dopadaly sluneční paprsky a prosvětlovaly sliny, funěl, z očí mu tekly slzy a něco mi svým ubohým způsobem vyčítal. Nebylo příjemné na něm sedět, takže jsem se trochu posunul, zaklekl mu ruce a natáhl se pro helmu. Je lehká, ale tvrdá, pět nebo šest ran do obličeje by mělo stačit, když se zlomí kůstka nad kořenem nosu, konec je rychlý. Zvedl jsem přilbu oběma rukama nad hlavu a chystal se uzavřít své vítězství ale pak – nešlo to.

Nedokázal jsem udeřit, bylo by to jako zabít dítě. Ten strach tvora dole pode mnou, rozšířené oči a zoufalá grimasa, kdy se vám život z plného lesku sesype do šrotu, kdy vás všichni opustí a ve smrtelně důležité chvíli zůstanete sami. Díval se na mě opuštěný malý kluk a teď už normálně brečel, roztažené rty a oči skoro zavřené, jako na obrázcích mravenčích batolat Ondřeje Sekory.
Zkusil to a znovu to nevyšlo – chtěl se prodrat mezi muže a přinést domů trofej, ale znovu to nevyšlo, chtěl bránit svůj les před vetřelcem, ale znovu to nevyšlo a teď mu ještě rozbili nos a chystají se mu ublížit ještě víc.
Přesunul jsem helmu pod loket, poplácal ho po tváři a vstal. 

Pokračování příště…

Text: Dalibor Demel

Foto: Gijs Coolen na Unsplash