Dnes jako před půl milionem let. No, úplná novinka to nebyla. A znovu to začalo před pár lety, někoho z tak starých časů si zapamatujete. Zvlášť, když se pak proberete s vytřeštěnýma očima. Už dlouho kroužil kolem, ale pak se
Ten hlas poznal okamžitě, i když teď zněl úsečněji a mužské chraplavé skřeky ztichly. Přinutil se otevřít oči a mezi větvemi ji uviděl. Tmavé vlasy a jemné, dokonalé pohyby šelmy.
Cizí muži se nakláněli na ztichlými těly, po dvou je brali každý za jednu nohu a vlekli je pryč, některým svazovali ruce a nohy lýkem a odnášeli je na dlouhých tyčích.
Poslední zjevení starého znaku stárlo jen velmi pomalu a když jsem zastavil před svou chalupou u Nového Bydžova, pořád ještě vonělo ledem, odporem a jemným pižmem jezevčíka smíchaným s parfémem spáleného benzínu.
Přítomný okamžik se dá přirovnat svou délkou ke slovu TEĎ. Když si to slovo budete opakovat třeba minutu, dojde vám, jak krátká je ve skutečnosti ta přítomnost.
