Máte odvahu pustit se duševního bludiště tak temného, rozervaného a znovu horečně složeného, že popis jakékoli války vedle něj vypadá málem jako romantická bajka?
Myslím, že jsou jenom dvě místa, kde se člověk může naučit slušnému chování. Je to rodina a škola. Bohužel v zemi, kde si lidé za své představitele zvolili fízly a zloděje, to asi nebude moc klapat ani tam.
Kdybych měl mít vedle postele komínek z oblíbených knih, ke kterým se chci do konce života vracet, byla by Kniha o tichu úplně nahoře. Jako něco, v čem lze najít uklidnění, pohlazení i radu do života. Za tuhle knihu Ti, Josefe, moc děkuju.
Bylo ten rok, co vybouchl Černobyl a západoněmecké televize ukazovaly plánky, kudy se valí radioaktivní mrak. Na hranice to je z Kynžvartu ani ne deset kilometrů, takže jsme většinou koukali na ZDF nebo ARD nebo RTL. V Československé televizi se samozřejmě nic takového neříkalo.
