Všimli jste si, jak absenci elementární slušnosti nahrazujeme legislativou? Jako by rozkaz a hrozba nějakého postihu mohla něco vyřešit. Ještě než první místo ve zpravodajství zaujal náš boj/neboj s Ruskem, asi půl dne čeřilo hladinu veřejného mínění přijetí zákona, v němž se říká, v jaké vzdálenosti se musí objíždět cyklista. 

Protože jsem měl zrovna záchvat masochismu, dal jsem si jednu diskuzi na sociálních sítích. V životě by mě nenapadlo, kolik debilních argumentů dokáže vyprodukovat lidský mozek, aby si obhájil, že na toto opatření bude z vysoka kašlat. Od agresivního povykování a zesměšňování cyklistů až po sofistikované výpočty vzdáleností v závislosti na hustotě provozu a šířce komunikace. 

Nenapadá mě jediný důvod, proč by měl kdokoli za volnatem reálný plán cyklistu na silnici srazit k zemi a ujet. Každý se mu vyhne. Ano, jsou hovada, kteří nebudou sedum vteřin čekat, až projede protijedoucí auto, aby mohli kolistu bezpečně předjet, a natlačí ho málem do škarpy, jenomže těmhle lidem žádný zákon oči neotevře. Když každé ráno nepoznají, co za trotla se na ně dívá ze zrcadla, tak je na ně každá legislativa krátká. A postihy? Nebuďte směšní. Jestli je někdo machr na nedodržování elementárních zákonů, jsou to Češi a jejich policejní složky, které nic takového postihovat ani nehodlají. 

Myslím, že jsou jenom dvě místa, kde se člověk může naučit slušnému chování. Je to rodina a škola. Bohužel v zemi, kde si lidé za své představitele zvolili fízly a zloděje, to asi nebude moc klapat ani tam. To je mimochodem důvod, proč nejezdím na kole.

Text: Jiří Roth; Foto: Thulfiqar Ali a Tom Wheatley / unsplash.com