Takové knihy jsou pro nás velmi důležité. Jednak vás bude čtení bavit, ale hlavně – a to je z mého pohledu to nejdůležitější – vás může tato kniha inspirovat.
Člověk trávící svůj život v kolotoči společenských a ekonomických nároků a požadavků jen blýskne okem směrem k dobrodruhovi a ptá se na motivaci. On ale nepotřebuje znát motivaci horolezcovu, on hledá motivaci pro sebe a svůj mdlý život.
Myslím, že jsou jenom dvě místa, kde se člověk může naučit slušnému chování. Je to rodina a škola. Bohužel v zemi, kde si lidé za své představitele zvolili fízly a zloděje, to asi nebude moc klapat ani tam.
Bylo ten rok, co vybouchl Černobyl a západoněmecké televize ukazovaly plánky, kudy se valí radioaktivní mrak. Na hranice to je z Kynžvartu ani ne deset kilometrů, takže jsme většinou koukali na ZDF nebo ARD nebo RTL. V Československé televizi se samozřejmě nic takového neříkalo.
Po změně režimu ti, kdo stanuli v jejím čele, věřili, že majetek musí být v soukromých rukách. A nechali ty soukromé ruce, aby se samy postaraly o naplnění svých dlaní.
Ještě když jsem pracoval v lifestylu, tak jedno z témat, které vždy prodávalo, bylo cizí neštěstí. To cizí neštěstí, které v tomto případě „prodává“, se ale týká nás všech bez rozdílu.
